Hledáte cestu k lepším fotkám? Histogram může být to pravé!

Histogram může být cestou k lepším fotografiím.

Mnoho fotoaparátů umožňuje zobrazit na displeji histogram. A mnoho fotografů toto zobrazení vypíná, nebo ignoruje, protože neví co přesně na grafu vidí. Nebojte se histogramu – je to užitečný pomocník! Může velmi ulehčit cestu za krásným snímkem.

Když si klepnete význam slova „Histogram“ do Wikipedie, dozvíte se, že:“ Histogram je grafické znázornění distribuce dat pomocí sloupcového grafu se sloupci stejné šířky, vyjadřující šířku intervalů (tříd), přičemž výška sloupců vyjadřuje četnost sledované veličiny v daném intervalu.“ Brrrr…… hrozné čtení! Ale nebojte, my to dáme!

Pojďme si, tak nějak „po lidsku“ říct, co to ten HISTOGRAM je a k čemu je dobrý.

Když uděláte nějakou fotku – exponujete – na digitálním foťáku, na chvilku se vám záběr ukáže na displeji. Můžete hned posoudit, zda je světlý, tmavý, nebo tak akorát. Displej je malý, detaily moc nevidíte a když svítí slunce, nevidíte skoro nic. Doma pak snímek otevřete na velkém monitoru a zjistíme, že až tak dobrý není… Přitom jsme mohli ještě v dané chvíli zkusit posunout expozici a udělat lepší záběr. No jo, mohli, ale neudělali ☹. A vrátit se na místo nemusí být jednoduché.

A právě proto zde máme chytrý přístroj, který umí zobrazit histogram. Obvykle tlačítkem, kterým se přepíná různé zobrazení displeje. Například na Canonu to je tlačítko označené žlutou šipkou na tomto obrázku:

Moderní fotoaparáty umí zobrazit informace o exponovaném snímku v různých podobách.

Tlačítko pro přepínání různého zobrazení snímku na displeji Canonu

Postupným opakovaným mačkáním tohoto knoflíku se mění způsob zobrazení pořízeného záběru – jak těsně po expozici, tak i když si pak zpětně obrázky prohlížíme.  Podívejte se do manuálu svého přístroje (to je ta knížečka, kterou po otevření krabice ihned odkládáme na příště, až bude čas 😊).

Na snímku výše vidíte klasické zobrazení záběru, bez dalších doprovodných údajů na displeji. Přesněji – nějaké údaje tam jsou. Například číslo snímku, clona, čas, ISO … prostě základní údaje o nastavení fotoaparátu při snímání záběru.

Dalším stisknutím tlačítka uvidíte mnohem víc podrobností o nastavení přístroje při expozici snímku. A vpravo od snímku vidíme 3 barevné grafy. To jsou histogramy. Proč jsou 3? Pro každý barevná „kanál“ jeden: R – pro červený, G – pro zelený a B – pro modrý. (Pro angličtináře: R jako „Red“, G jako „Green“ a B jako „Blue“. Pro němčináře: R jako „Rot“, G jako „Grün“, B jako „Blau“).

Dozvíte se co vlastně zobrazují, ale až za chvilku 😊.

Na displeji Canonu lze zobrazit snímek s RGB histogramem.

Zobrazení RGB histogramu na displeji Canonu.

Dále stiskneme čudlík a zobrazení se trochu změní – detaily snímku zmizí a místo nich se pod barevnými grafy R-G-B zobrazí ještě jeden – to je součet všech 3 grafů.  Toto zobrazení – s bílým grafem, který v sobě obsahuje všechny 3 barevné kanály – si pro začátek nastavte.

Canon umožňuje zobrazit mimo RGB histogramů také součtový - bílý - histogram.

Zobrazení s RGB i s „bílým“ histogramem.

Pro začátek bude stačit, když pochopíte co zobrazuje tento graf a když se s ním naučíte pracovat. Poté se můžete soustředit i na ty tři barevné histogramy nad ním (pokud je váš fotoaparát zobrazuje). Pokud je fotoaparát neumí zobrazit, nezoufejte, dají se ještě zobrazit v nějakém lepším, komplexnějším fotoeditoru při zpracování snímku v počítači. Bohužel, to už je někdy pozdě.

Letmým pohledem na histogram na displeji fotoaparátu totiž ihned pochopíte, zda bude snímek dobrý – z hlediska expozice. (O tom, zda je fotografie ostrá vám neřekne nic). Nicméně můžete ihned reagovat změnou nastavení foťáku, když čtete na histogramu, že máme málo nebo mnoho světla na snímači.

Tak už si umíme různé podoby histogramu zobrazit a teď si řekneme,

Co na histogramu čteme?

Je to graf – a jako většina grafů, má vodorovnou osu (x) a svislou osu (y).

Vodorovnou osu si představte jako stupnici, na které je rozdělený JAS od úplně černo-černé barvy – vlevo, až po úplně bílou barvu – vpravo. A mezi tím je postupně 254 stupňů jasu. Takže, na vodorovné ose je celkem 256 stupňů jasu (světlosti, nebo tmavosti – jak je libo).

 

Zjednodušené zobrazení stupni histogramu

Na obrázku výše je velmi zjednodušená stupnice jasů na ose „x“.

Na svislé ose (y) si představte počet pixelů, které jsou naplněné právě určitým množstvím světla – jasem.

Pokud je vám jasné fungování snímače fotoaparátu, přeskočte následující 3 odstavce psané kurzívou, ať vás nenudím.

Představte si snímač fotoaparátu, mobilu, nebo třeba vašeho notebooku jako plochu fotbalového hřiště. Celý trávník je pokrytý řadami nádob – třeba kbelíků. Jeden se dotýká druhého. Jsou jich statisíce. Světlo si představte jako kapalinu. Při exponování snímku dopadne na každý pixel jiné množství světla. V našem příkladu do každého našeho kbelíku na hřišti dopadne jiné množství kapaliny. V jednom bude 10 cm, v jiném 20 cm a vedle třeba 21,5 cm. A vy teď půjdete, a obsah všech kbelíků sepíšete do tabulky. 1 345 kyblíků bude mít „nachytáno“ v sobě 8 cm kapaliny. 3 678 bude mít v sobě 13,5 cm kapaliny atd… A když skončíte tento nekonečný úkol, vynesete jeho výsledky do grafu. Vám by to trvalo možná celý den, procesor foťáku to zvládne za zlomek sekundy. Na ose „x“ bude množství kapaliny ve kbelíku – úplně vlevo bude prázdný  a na druhém konci bude úplně plný. Mezitím budete mít 254 stupňů naplnění – vychází to tak po 1 mm hladiny kapaliny. Pěkně zleva – 1 mm – 2 mm – 3 mm … až po 256 mm.

Na ose „y“ bude počet kbelíků – od 1 kusu úplně dole, až po třeba 10 000 ks. A vy teď vynesete do grafu pěkně v sloupcích, kolik kbelíků má kolik kapaliny. Právě jste vytvořili HISTOGRAM.

Místo kbelíků si dosaďte pixely (malé kousíčky snímače) a místo kapaliny si dosaďte množství světla – fotonů.

Hodně zjednodušený histogram může vypadat nějak takto:

 


Hodně zjednodušený histogram

Na displeji nemáte histogram rozdělený na 12 stupňů jako na tomto obrázku, ale na 256, tedy mnohem jemněji.

Umíme histogram zobrazit, víme co ukazuje, ale

Jak histogram využít?

Nemusíme histogram dlouhé minuty prohlížet a zkoumat jednotlivé množství pixelů naplněných určitým množstvím světla. Je to pomůcka, která nám na první pohled – během sekundy- sdělí dvě důležité věci o pořízeném záběru.

1. Expozice – je tmavá – dobrá – světlá?

 

V ideálním případě má histogram tvar plynulého kopce uprostřed. Jako třeba na snímku výše.

Když se graf tlačí v levé části obrázku, je fotografie podexponovaná – buď jsme použili krátký čas, nebo jsme měli moc zavřenou clonu, nebo bychom měli zvýšit citlivost snímače (ISO). Nebo kombinaci těchto faktorů.

Schematické znázornění histogramu podexponovaného snímku

Když je naopak, graf namačkaný v prvé části histogramu, je snímek přeexponovaný – pustili jsme na snímač příliš moc světla. Měli bychom expozici snížit – zkrátit čas, zavřít slonu, nebo snížit citlivost snímače – ISO.

Schematické zobrazení histogramu přeexponovaného snímku

 

Mnohé fotoaparáty umí upozornit na příliš tmavá (úplně černá), nebo příliš světlá (úplně bílá) místa tím, že nám tyto místa barevně vykreslí a ještě tyto plošky na nás blikají. Tato místa jsou zcela bez kresby a mělo by jich na záběru být co nejméně, nebo vůbec žádná. Je to zbytečná plocha, která nenese žádnou informaci – nebo jenom tu, že v těchto místech na pixely snímače nedopadlo vůbec žádné světlo, nebo že jej bylo příliš.

Histogram nás také upozorní na to, že na snímku taková místa máme. Pokud je úplně vlevo na grafu čára, máme nafotili jsme černé pixely a pokud je čára úplně vpravo, máme na snímku přeexponované pixely – tzv. vypálené – úplně bílé.

2. Kontrast – moc, nebo málo kontrastní snímek?

 

Z histogramu se můžeme naučit číst také to, zda bude fotografie kontrastní. Zda na ní budou výrazné rozdíly mezi světlými a tmavými plochami, nebo zda bude mdlá, šedá. Na kontrastní fotografii máme tmavé i světlé plochy – ale ne úplně černé a úplně bílé. Pokud bude úzký vysoký útvar někde v jedné třetině grafu, nebude zřejmě fotografie moc kontrastní – máme mnoho pixelů přibližně stejného jasu – a to může být nuda. (Pokud nefotíme zákazníkovi detail šedé dlaždice :-)).

 

 

Hlavním posláním histogramu je upozornit nás na chyby.

Trénujte, zkoušejte. Vyberte si scenérii, která se vám líbí a fotografujte s různým nastavením fotoaparátu – tedy vypněte automat, jinak bude snímek stále stejný 😊. Porovnávejte co se s histogramem děje, když uberete expozici (zkrátíte expoziční dobu, přivřete clonu, snížíte ISO) a naopak, když zvýšíte expozici.

Pak s vyberte jiný záběr a zkoušejte to na něm. Zjistíte, že onen ideální stav – plynulý oblouk vůbec nemusí na hezké fotografii být. (Ano – fotografování je plné paradoxů a porušování pravidel 😊) Graf může být rozdělený na několik částí, několik kopců a špiček. Časem se ale naučíte číst chyby, které vám histogram ukazuje – podexponování, přeexponování, malý kontrast. Když je celý histogram ve tvaru úzké věže, říká nám, že jsme nevyužili možností snímače – tzv. dynamického rozsahu – a na snímku je zaznamenáno málo odstínů.

I zde platí – těžko na cvičišti, lehko na bojišti.  Cvikem se naučíte vyhodnocovat histogram briskně a rychle. Chce to trochu úsilí, zkoušení a hraní. Schválně nastavte fotoaparát úplně nesprávně a podívejte se, co to na histogramu udělá.

Tak do toho, uvidíte, že se vaše fotografie zlepší 😊.

P.S. A zase ta pravidla…

Naučte se pravidla, dodržujte je a když to zvládnete, začněte je občas porušovat – experimentujte. Ve fotografii neexistuje dogma. Právě porušením nějakého zaběhnutého pravidla může vzniknout ojedinělý snímek. Například, když bude za stromem nebo člověkem, kterého fotíme, schované slunce. Nechtějte vidět ten histogram, přitom snímek může být velmi zajímavý.

Porušujte však pravidla ze znalosti věci, ne proto, že je neznáte 😉.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *