Jak si užít Mauricius.

V Chrovatsku, Egyptě, Itálii, na řeckých ostrovech, v Turecku …tam všude už jste na dovolené byli? Už vás to trochu nudí? Je to tak trochu stejné? … hotel, pláž, restaurace, tržnice, památky. Nebo si berete volno v práci pro sebe (sabaitcal) a přemýšlíte kam byste jeli relaxovat? Mám pro vás jeden tip.

Tip, který sice spotřebuje víc peněz než na cestu do Chorvatska autem, ale ne tolik, jak byste si mohli myslet.

Tím tipem je ostrov v Indickém oceánu, který geograficky patří do Afriky, ale moc „africký“ není. Leží 1000 km od Madagaskaru a 2000 km od Afriky, osamocený v oceánu.  Poblíž je jenom Réunion,  ve vzdálenosti asi 200 km. Z ČR je relativně daleko, ale za 24 hodin od opuštění bytu jste ubytováni v hotelu na místě. Příjemné je, že je téměř ve stejném časovém pásmu – posun je jenom o 1 hodinu, takže žádné trauma z časového posunu se nekoná.

Nádherný ostrov Mauricius.

Proč letět na právě Mauricius?

Pořadí bodů dle důležitosti je podle mého osobního názoru a dokonce i má manželka s ním souhlasí 😊.

*1*

Zažil jsem zde velmi pozitivní kulturní šok! Něco jsem už procestoval, ale tak pozitivně naladěné a milé lidi jsem ještě neviděl. Měl jsem trochu obavy, zda tam například nebudou k vidění prvky náboženské nesnášenlivosti – je tam směs křesťanství, hidnuismu a islámu. Buďte v klidu – naprostá vzájemná úcta k vyznání toho druhého, respekt a žádné třenice.

 

*2*

Tento bod trochu souvisí s tím prvním. Heslo Mauricijců, které jsem slyšel mnohokrát zní: NO SHARK – NO SNAKE – NO STRESS. Tím chtějí říct, že žraloci se k pobřeží nedostanou přes korálové útesy, kterými je celý ostrov obehnaný a chráněný, na ostrově nežije žádný nebezpečný had nebo jiný živočich a lidé jsou happy a bez stresu. Pravdivost tohoto hesla mohu potvrdit.

 

*3*

Příjemné podnebí – jak jinak to nazvat, než celoroční příjemné léto? Téměř se tam nestřídají roční období. I když ostrov není nějak velký (2040 km2 – je rozlohou 169. největším ostrovem na světě), je na něm několik podnebních pásem. Jsou tam oblasti, kde neprší téměř vůbec – například na východním pobřeží – tak také oblasti, kde prší každý den a připomínají tropický prales. Za 10 dnů jsme na pobřeží zažili dvě asi 20-ti minutové bouřky a to místní tvrdili, že tak často tam už nepršelo mnoho let 😊. Nad horami ve vnitrozemí však vidíte mraky často. Kouzelné jsou tam Vánoce, které jsme si také užívali.

 

*4*

Hotely a služby na příjemné úrovni. Bydleli jsme v rodinném hotelu Emeraude Beach Attitude u městečka Belle Mare. Péče byla naprosto příkladná, jídlo skvělé. Malé vilky v palmovém háji. Protože mezi hotelem a pláží vedla silnice, stojí před hotelem zaměstnanec, který dbá na to, abyste náhodou nevběhli pod auto. Jezdí se tam totiž vlevo a našinec se obvykle dívá na druhou stranu silnice. Skvěle vařili, večer jsme se mohli bavit v otevřeném baru při vstoupení hudebníků (mimochodem – špičkových!), tanečních souborů. Každý Mauricijec ovládá angličtinu, francouzštinu, hindštinu a kreolštinu. Učí se je odmalička. Nejčastěji jsem však slyšel francouzštinu, která mi přišla jako nejběžnější jazyk při rozhovorech domorodců. Ale anglicky umí také dobře. S němčinou tam však moc nepochodíte.

 

*5*

Množství příležitostí k výletům – není nutné ležet na pláži nebo u hotelového bazénu. Stačí si objednat místního taxíka a řidič vás celý den bude vozit, bude vám ukazovat všechny zajímavosti a podá k nim zasvěcený výklad. Samozřejmě, že se stavíte i v restauraci. Chtěli jsme jej pozvat na oběd, ale striktně odmítl – má zaplaceno a tím to končí. Ukázal nám život lidí ve městě i ve vesnicích, všechny přírodní krásy – jsou zde hory, pralesy, vodopád vyšší než Socha svobody, plantáže cukrové třtiny, kávy nebo ananasů. Byli jsme v manufaktuře na výrobu modelů lodí i v rumérii, kde jsme koštovali místní rumy. Pro mne jako negolfistu bylo trochou vadou na kráse, že na ostrově přibývá golfových hřišť. Vadí to i místním, ale na druhou stranu ví, že to láká movitější klientelu.

 

 

 

*6*

Krásné pláže – bílý písek, modré laguny klidné vody – dík korálovému prstenci kolem ostrova. Velmi příjemná teplota moře (26°C) a teplota vzduchu nijak vražedně vysoká (28-32 °C). Alespoň na východním pobřeží, kde jsme byli, jsou na plážích pásy borovicového lesa. Místní sem na víkend vyjíždí z vnitrozemí ostrova a tráví zde na jakémsi víkendovém pikniku dva nebo tři dny. Postaví si plátěné altány, ve kterých spí, vaří. Jedná se většinou o potomky indických otroků, kteří mají početné rodiny a všechno dělají společně v rámci této rodinné komunity. Chodí se koupat – z lesíka k pláži to je asi 50 m.

Zajímavé jsou skupinky středně velkých psů, které se v parcích pohybují. Vůbec si vás nevšímají, jsou neškodní a čekají na svou příležitost, kdy dostanou kosti nebo zbytky jídel. Manželka z nich měla zpočátku trochu obavy, ale když viděla jejich totální nezájem o lidi, přestala si jich všímat také.

Mauricius je využíván jako svatební ostrov a místní jsou na to vybaveni a připraveni poskytnout potřebné služby. Nebyl den, abychom na pláži neviděli nějakou svatbu. I českou:-).

Rozdíl mezi odlivem a přílivem je cca 1 metr. Odliv odhalí černé kameny, které jsou pozůstatkem někdejší sopečné činnosti.

 

*7*

Možnost potápěni nebo šnorchlování na korálových útesech. Tak tu si nenechte ujít. Je zde množství potápěčských škol a lodí, které vás vezmou potápět. Nebo jenom „glassboaty“ s proskleným dnem, kterým můžete sledovat život mezi korály. Kapitán samozřejmě zastaví a dá možnost hodinku plavat kolem lodě. Kdo nemá své brýle a šnorchl, může si je půjčit.

 

*8*

Relativně pohodlná cesta. Air Emirates létají na Mauricius a dokonce vlastní místní letiště. Zmodernizovali jej tak, že na něm můžete vidět stát několik dvoupatrových Airbusů A-380 najednou. Což se Vám v Praze nepodaří… Z Prahy jsme letěli Boingem 737 do Dubaje, kde jsme měli na letišti cca 3 hodinu pauzu. Můžete si dát bezplatnou sprchu, navštívit množství obchodů. No ono jenom Dubajské letiště stojí za samostatný výlet 😊. Tak nějak našince svře pocit, že se ocitl tak v roce 2035. Zatím stále nejvyšší mrakodrap světa – 880 m vysoký Burž Chalífa je z letiště vidět a připomíná  třpytivou diamantovou jehlu.

Z Dubaje jsme pak letěli A 380 na Mauricius. Air Emirates jsou ještě stále jedny z mála aerolinií, které si klienta váží. V posádce byly dvě české letušky ( na trase Dubaj – Mauricius!!!). Jídlo jsme dostali na talíři s normálním nerezovým příborem – žádné hory plastů. Sedadla v letadle měla dostatečné rozestupy, takže jsme se necítili jako sardinky (jako například při letu Boeingem 747 jedněch nejmenovaných holandských aerolinií, kde jsem se nebyl schopen se najíst, aniž bych pár krát dal do zubů loktem sousedovi). Za necelých 24 hodin od odchodu z domova jsme byli na hotelu. S jedním přestupem – to myslím při té vzdálenosti jde. (Myslím, že je to kolem 11 tisíc km).

 

*9*

Mauricijci jsou velmi mírumilovným, klidným “národem“, který ani nemá svou vlastní armádu. Nebo jsou spíše směsí národů – dějiny ostrova byly bouřlivé. V 10. století jej objevili arabští mořeplavci. V 16. století sem dopluli Evropané. Nejdříve Portugalci, pak Nizozemci, následovaní Francouzi a nakonec Britové. Všichni si sem vozili pracovní sílu ze svých kolonií. Proto ta směs náboženství, národností a jazyků. Oficiální heslo zní: Jeden ostrov – mnoho lidí – všichni jsou Mauricijci.

 

Don´t worry, Be happy…

Když jsem se s místními bavil, často říkali, že se byli v Evropě podívat. Líbila se jim krásná architektura, ale všichni se shodli v jednom: „Vy Evropané jste takoví vystresovaní, nervózní, ztuhlí, bez energie a trvá vám několik dnů, než se tady začnete pomalu uvolňovat, zklidňovat. Každý z vás by potřeboval roční pobyt na Mauriciu“. Souhlasím s nimi a rozhodně se tam chci vrátit.

Potkali jsme Češku, která na Mauriciu v té době žila už 5 let – byla tam vdaná. Celých 5 let nebyla v ČR. Neměla potřebu vidět ty permanentně přednas….štvané lidi. Proto příbuzní raději létají za ní .(Škoda, že není má příbuzná 😊). Ptal jsem se, zda jsou tam nějací nezaměstnaní. Odpověděla že jsou, ale proto, že chtějí. Spíše se jedná o drobné pěstitele ovoce a zeleniny, kteří své výpěstky prodávají na tržnicích. Na políčkách roste všechno, co vás jen napadne. Téměř každý má svůj banánovník, na kterém rostou takové malé banány. Jsou však vynikající!

Ta uvolněnost Maurcijců jde tak, daleko, že zaměstnavatelé platí mimořádné prémie každému, kdo odpracuje celý měsíc bez „Áčka“ 😊. Není divu, že ostrov láká umělce a svobodomyslné lidi (hippies). Můžete zde potkat podnikatele, kteří pracují na dálku a stačí jim připojení k internetu. Pro tyto šťastlivce je ostrov vysloveně ideálním místem k životu.

Tak co? Zkusíte Mauricius?

 

I l e   M a u r i c e

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *