Bez správné expozice není dobré fotky

Grafika k článku o expozici fotografie

Abychom mohli dobře malovat světlem (rozuměj fotografovat), měli bychom porozumět tomu, co je to EXPOZICE.

Ve třech článcích o kompozici jste se mohli dočíst o tom, co předchází expozici (čtěte zde, zde a zde). Uspořádat prvky na fotografii (lidi, stromy, horizont, zvířata, domy…) neboli „komponovat“ už tedy umíme.

Co to je ale ta expozice, když bez ní nemůže vzniknout fotografie?

Ve vašem okolí se nachází nějaké množství světla odraženého od okolních předmětů, od vodní hladiny nebo vyzařovaného světelnými zdroji (slunce, obloha, blesk, pouliční lampy…).  Vašim úkolem je „nabrat“ do fotoaparátu takové množství světla, aby z něho vznikla dobrá fotografie. Máme dvě možnosti:

  • Zvolit na foťáku režim automatiky a víc se nestarat. Fotografie bude obvykle průměrně hezká. V některých situacích si ale automatika neporadí. Pokud vám to tak stačí, nic proti tomu, ale nemá smysl číst tento článek dál…
  • Být kreativnější, zjistit si něco o tom jak fotografie vzniká a nebýt otrokem naprogramovaného režimu v paměti fotoaparátu. Můžeme být mnohem tvořivější a mít radost z toho, že víme co děláme. Čipy a programy v nich budou skákat tak jak my pískáme a ne naopak.

 

Tak vítám v této části článku ty kreativnější z vás 😊. Tento příspěvek hodně zjednodušuje a je určený pro ty, co zatím nemají dostatek informací o fungování digitální fotografie.

Připravte si sklenici a vodovod

Představte si sklenici. Prázdnou. Máte?

A teď si představte, že ta sklenice je snímač digitálního fotoaparátu (nebo mobilu). Nebo si můžete představit fotografický film – princip je stejný.

Jdeme dál – postavte sklenici pod vodovodní baterii a představte si, že světlo se bude teď chvíli chovat jako voda. Nebo, že voda se chová jako světlo – jak vám to lépe vyhovuje.

Abychom dostali skvělou „fotografii“, potřebujeme sklenici naplnit vodou tak akorát. Co tedy uděláme? Pustíme vodu a když je jí tolik, kolik chceme, tak ji zastavíme. Voda může téct malinkým čůrkem minutu, nebo velkým proudem 10 sekund. A výsledek bude přitom stejný – plná sklenice.

Ilustrace - světlo si představte jako vou při exponování fotografie

A teď si ještě popišme dvě situace, které nejsou dobré:

  • vodu zastavíme příliš brzy a sklenice nebude plná – to je stejné, jako když se na snímač fotoaparátu dostane málo světla a fotografie je moc tmavá
  • vodu nestihneme zastavit včas a sklenice přeteče – a opět stejné, jako když pustíme na snímač moc světla a fotografie je moc světlá.

A teď je to už snadné – když otevíráme proud vody, měníme velikost otvoru ve vodovodní baterii. To samé děláme v objektivu fotoaparátu – měníme velikost díry v jeho cloně.

Čas po který tekla do sklenice voda jsme odhadovali od oka v řádech sekund. Při fotografování to za nás umí udělat fotoaparát – akorát obvykle se používají časy v řádech zlomků sekund. To je to „cvak“, které vyloudí vaše zrcadlovka, případně imituje váš kompaktní fotoaparát nebo mobil.

Vidíte jak je to jednoduché?  Čas (odborně spíše expoziční čas) a clona jsou parametry, kterými určujeme expozici. Krátký čas a velký otvor v cloně propustí nějaké množství světla. Dlouhý čas a malá dírka v cloně propustí stejné množství světla.

Tak ale to by nebyla digitální fotografie, kdyby se nám to trochu nešmodrchalo 😊. Můžete se zeptat: „Jaké množství světla vlastně potřebujeme – čím je to dané?“ Ptáte se správně. Je zde ještě jeden vliv – CITLIVOST.  (I oči máme někdy víc citlivé na světlo a někdy méně).

U klasického filmu je dána citlivost filmu do vínku výrobcem při výrobě filmu. Můžeme si koupit více nebo méně citlivý film. Citlivost se udává v jednotkách ASA, DIN nebo GOST a bývá napsána na krabičkách od filmu.

(Nedivte se – i dnes se klasické filmy vyrábí a stále víc fotografů se k nim vrací. Jsou totiž mnohem více podobné lidským očím – umí zachytit mnohem více odstínů světla a barev než digitální čip. A práce s filmem je zajímavá…).

U snímačů fotoaparátů není citlivost stálá, neměnná. Udává se v jednotkách ISO a lze ji nastavit. Když je světla dostatek, použijeme základní citlivost například 50. V nastavení fotoaparátu pak najdeme ještě další hodnoty – např. 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 atd. Čím modernější fotoaparát, tím vyšší hodnoty ISO umožňuje nastavit.

Pokud vás napadla otázka:“ No a nemohli bychom nastavit nejvyšší citlivost nastálo?“ , tak je to dobrá otázka. Nemohli 😊. Čím vyšší citlivost, tím více šumu bude na fotografii. Je to zcela přirozený jev, ale to bychom se museli ponořit mnohem hlouběji do konstrukce snímače – to až někdy příště. Výrobci s tímto jevem bojují a různými softwarovými fintami se snaží úroveň šumu při vyšších hodnotách ISO snížit. Nám bude stačit, když si zapamatujeme dvě věci:

  • používejme nejnižší možnou hodnotu ISO. Až když nenajdeme vhodnou kombinaci clony a času, zkusíme zvýšit ISO.
  • po ukončení fotografování, ještě než vypneme fotoaparát opět vrátíme hodnotu ISO na základní – nejnižší – úroveň. Zvykněme si na to. Nemůže se nám pak stát že zapomeneme a pak se budeme divit, proč nám to tak divně fotí.

Je to takový trojúhelník

Teď si představte trojúhelník, který je uprostřed podepřený klackem a hezky balancuje v rovnováze. Na každý roh trojúhelníku zavěsíme závažíčko. Jedno představuje clonu, jedno expoziční čas a jedno hodnotu ISO. Když změníme hodnotu jednoho závaží, musíme i jedním nebo dvěma protilehlými závažími něco udělat, aby zůstal trojúhelník v rovnováze. Buď přidáme, nebo ubereme.

 

Schéma závislosti času clony a ISO při expozici fotografie

 

Jedna hodnota ovlivňuje druhou. Správnou expozici dosáhneme nalezením vhodné kombinace třech veličin:

Clona + expoziční čas + citlivost ISO

(Kdo fotí na klasický film, má už citlivost vyřešenou při jeho koupi a nastavuje jenom čas a clonu).

 

Pro určité množství světla existuje několik možných kombinací těchto třech hodnot. Jak se tedy máme rozhodnout, kterou z nich vybrat? „Není to vlastně jedno?“  Opět dobrá otázka! Není to jedno 😉.

Záleží na tom, co chceme vyfotit a jakého efektu chceme dosáhnout. Zda chceme fotit rychlý nebo pomalý pohyb (a je tedy pro nás důležitý určitý expoziční čas = priorita času). Nebo zda chceme, aby bylo pozadí ostré, nebo naopak hezky rozostřené (a je tedy pro nás důležitá clona = priorita clony). Případně, zda nám velmi záleží na tom, aby na fotce něco bylo, i když je málo světla a zvolíme vysoké ISO i s tím rizikem, že bude obrázek obsahovat hodně zrní.

P.S.

Ale o tom až v příštím článku v sekci Fotografování. To už se budeme věnovat knoflíku, kterým lze na fotoaparátu zvolit různé expoziční programy. Když už víme, co ovlivňuje expozici, lépe pochopíme jak ty programy fungují a kdy který použijeme. Nejsme přece „saláti“ a nebudeme používat zcela nekreativní plný automat – no ne?

Inspiraci můžete hledat na této nástěnce Pinterestu….

Tagy:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Kategorie
  • Nejnovější příspěvky
  • Info o dění na blogu na Váš email