Cesta „spisovatele“ – díl 1. ROZHODNUTÍ

Grafika k článku o psaní

V článku „Vypište se ze stresu“ jsem popisoval, jak může psaní (beletrie, poezie…) fungovat  jako léčebná terapie. Míněno, jako samoléčebná, například při hrozícím nebo probíhajícím syndromu vyhoření. To ale nemusí být (samozřejmě) jediný motiv, proč začít psát.

Tím článkem jsem tak nějak inspiroval i sám sebe. Ano, opravdu jsem se rozhodl, že to vyzkouším na vlastní kůži. Napíšu novelu a provedu zájemce o psaní celým martyriem vzniku knihy. Samozřejmě, netroufám si tvrdit, že ji někdy vydám. Respektive, že mi ji někdo vydá 😊. Nebo možná si knihu vydám mikro-nákladem sám, na vlastní makro-náklady.

Čtenáři blogu, kteří přemýšlí o tom, že by rádi napsali knihu (byť do šuplíku), nebo by ji dokonce rádi vydali, budou mít možnost v „přímém přenosu“ sledovat, jak se s tímto úkolem potýká někdo jiný. Někdo jiný, tedy já.

Photo by Toa Heftiba on Unsplash

Hned na začátku uvedu

Poznatek první

Pro napsání knihy není rok žádná doba. Spíše však dva až tři roky. Minimálně u prvotiny nepočítejte s tím, že sednete, za týden máte knihu a za měsíc je v knihkupectvích. Takto to opravdu nefunguje.

(Dobře – takto to může fungovat u zavedeného autora několika bestsellerů, který slíbil termín svému nakladateli a pak zjistil, že termín se blíží mílovými skoky. Tento zkušený autor pak vytáhne ze šuplíku některý ze svých námětů, dopíše jej a odevzdá…).

Poznatek druhý

Důvodem pro napsání knihy by mělo být vaše VNITŘNÍ PNUTÍ.

  • Něco se ve vás hromadí, něco se tam děje, máte dost životních zkušeností, myslíte, že by mohly někoho zajímat, někomu pomoct (třeba jenom vám), bublá to v šedé kůře mozkové, představujete si, jaké by to bylo, mít v knihovně knihu s vaším jménem…?
  • A děje se to už nějakou dobu – měsíce, roky – a není to otázka několika dnů?
  • Už jste dokonce sedli a začali psát, ale pak jste si řekli, že to asi nebudete umět, že by to stejně nikdo nečetl, nebo nevydal…?
  • Čtete něčí knihu a přemýšlíte, jak byste to napsali vy? Posloucháte něčí příběh a napadá vás, jaké by to bylo naspat o tom knihu nebo alespoň povídku?

Pokud jste na některý z výše uvedených bodů odpověděli kladně, tak asi to vnitřní spisovatelské pnutí ve vás je.

Pokud si však představujete, jak napíšete knihu (a zatím vůbec nevíte o čem), pak vám ji vydají a vy na ní zbohatnete, tak se na to raději vykašlete. Hořkým tajemstvím je, že v ČR nebo SR je tak malý trh, že se na něm uživí jenom pár jednotlivců. Pak je tady skupina, která si přilepší při zaměstnání, ale jenom se živit psaním by nemohli. A zbytek, těch 90 % autorů, spíše na psaní prodělá, než vydělá. Nebo zjistí, že kdyby si výdělek přepočetli na hodiny, které nad svým dílem proseděli, tak vydělali asi 3,50 Kč na hodinu. Ale nedělají to ani tak pro peníze. Je v nich to vnitřní pnutí, které je nutí psát.

Jo, nikdy, neříkám nikdy a právě vy můžete být slavní a bohatí dík tomu, že jste geniální spisovatelé a budete mít štěstí na vydavatele, na někoho, kdo zvládne marketing a vše kolem tohoto řemesla. Přeji vám to…

V USA, v Číně, v Německu nebo v Itálii je tolik potenciálních čtenářů, že i kdybyste zaujali jednoho z 50 tisíc, tak prodáte dost výtisků. Navíc – knihu psanou v angličtině můžete prodávat po celém světě. Kolik lidí si však může přečíst knihu v češtině? Když započtu i slovenské čtenáře, tak je to teoreticky 15 milionů lidí. Odečtěme malé děti, negramotné lidi a lidi co nečtou a jsme na polovině, tedy sedmi milionech. Kdyby si každý 50tý tisící čtenář chtěl vaši knihu koupit, prodáte 140 výtisků. V Německu už by to bylo 800 výtisků a v Číně 10 000. Neuvádím to proto, abych vás odradil, ale proto, abyste neměli nereálná očekávání a předešli tak velkému zklamání.

Řekněte si: „ Píšu proto, že to ze mne musí ven, že se u psaní krásně uvolním, zbavím se stresu a nemám žádná velká očekávání, co se týká počtu výtisků, které prodám. I když tím udělám radost jenom sobě, účel byl splněný. A když tím udělám radost ještě někomu jinému, plán byl překročený.“

 

Jak jsem dospěl k oběma poznatkům? Přemýšlením nad svou motivací a také studiem. Tím se dostávám k:

Poznatek třetí

Dejme tomu, že jste byli dobří v slohu, že jste už něco napsali do šuplíku, že vám možná i uveřejnili nějakou povídku v místním časopise, že máte hodně načteno a myslíte si, že máte na psaní talent. Stačí to k tomu, abyste sedli a napsali knihu, odnesli ji do nakladatelství a pak se jenom těšili, až ji uvidíte v prvním knihkupectví? Odpověď asi tušíte. Ne.

Pozn: Víte co? Pojďme se domluvit na tom, že nebudu psát o absolutně geniálních lidech typu Rowlingová (autorka Harryho Pottera) a dalších takových. Budeme se bavit o normálních, běžných lidech, jako jsem já, nebo vy. Tím si ušetřím práci psát v každém odstavci, že pro výjimky z výjimek platí výjimka a jim se třeba něco takového může podařit, i když nedodrží žádné ze psaných, či nepsaných pravidel. Platí? Děkuji.

K tomu, abyste napsali knihu, která je alespoň trochu ke čtení, potřebujete nějaké vrozené předpoklady (říkejme jim souhrnně „talent“) a dále spoustu poznatků. Na sobě vidím, jak jsem byl naivní a hloupý, když jsem si představoval, jaké to je jednoduché napsat knihu. Je to docela věda. Dost hodně vědy. Nazvěme tu vědu „Teorie tvůrčího psaní“.

Je potřeba se s poznatky teorie tvůrčího psaní obeznámit. Můžete mít talent od Boha, správně narostlé tělo a svaly vhodné k hraní golfu. Stejně nemůžete přijít na hřiště, položit míček a bez jakékoliv přípravy jej odpálit a pak znovu a znovu, až vyhrajete turnaj. Musíte se obeznámit s technikou, nářadím a také to musíte trénovat. Dlouze trénovat, než dosáhnete nějakého přijatelného výsledku.

Kde se naučíte teorii? Například v kurzech tvůrčího psaní. Vygůglíte jich mraky. Pokud se necítíte na to, dělit se o to, co napíšete s dalšími účastníky kurzu (prostě se stydíte, no…), tak existují kurzy on-line. Například René Nekuda má takový na svých stránkách.

Jste zastáncem klasického přístupu a raději máte učebnice? Markéta Dočekalová napsala sérii (myslím že 4 díly) Teorie tvůrčího psaní. Už je dost rozebraná, musel jsem lovit na několika e-shopech a jeden díl jsem sehnal jenom v podobě e-booku, ale dá se sehnat.

Jenom na vysvětlenou. Není mým cílem dělat ani panu Nekudovi, ani paní Dočekalové reklamu. Ani jeden z nich mne nezná. Když jsem hledal zdroje, tak mi padly tyto do oka a oba jmenované pokládám za výborné odborníky. Vám se může líbit úplně jiný kurz nebo úplně jiná učebnice. Proto ani neuvádím odkazy. Hledejte a naleznete.

Občas se začtu i do dalších blogů a najdu tam nějakou zajímavou radu. Kdo umí cizí jazyk, určitě najde stovky dalších možných zdrojů informací. Například Andrea Selzerová přeložila 20 spisovatelských rad Stephena Kinga. Už ani nevím, kde jsem je našel, ale opsal jsem si je.

První rada zní:

Prvně pište pro sebe, pak se starejte o čtenáře. „Když píšete příběh, vyprávíte ho. Když přepisujete, vaší hlavní prací je vyjmout všechno, co příběh není. “

P.S.

Tak, milé psavkyně a milí psavci.  To jsou mé první poznatky, které jsem získal a které jsem si musel zažít a prožít, když jsem se rozhodl věnovat tvůrčímu psaní. Jsem na úplném začátku cesty. Jsem embryo, kterému se poprvé rozběhlo srdce. Můžeme se na tu cestu vydat spolu. Tak jednou za týden nebo za 10 dní bych rád napsal další článek. Postupně budu rozkrývat cestu mého učení, hledání a samotné tvorby.

Zatím…

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.