Cesta „spisovatele“ – díl 2. CO A PRO KOHO BUDU PSÁT?

Úvodní grafika k článku o psaní

V článku „Cesta spisovatale – díl.1 – Rozhodnutí “ jsem nastínil tři poznatky související s rozhodnutím napsat knihu. V tomto díle se chci zamyslet nad tím pro kohu psát a jakou formu zvolit.

Úplně pominu fakt, že napsat lze také scénář (divadelní hry, scénky, filmu…). Budeme se věnovat pouze a výhradně psaní knihy. Tvorba scénáře má úplně jiná pravidla.

Rozhodnutí, že napíšete knihu už zřejmě padlo. (Nejpozději po přečtení tohoto článku 😊). Nyní nás čeká rozhodnutí, co v té knize bude, jak bude rozsáhlá. Musíme se zamyslet nad několika problémy:

  • Pro koho budu psát (cílová skupina)
  • Jaký zvolím žánr
  • Jakou zvolím formu
Ilustrace k článku o psaní knih

Photo by rawpixel on Unsplash

Když přijdete do knihkupectví nebo do knihovny, můžete knihy hledat podle autora. Přeji vám, abyste se jednou v rejstříku autorů našli. Ale když jen tak zabloudíte do prodejny s knihami a nevíte co byste chtěli číst, tak se podíváte na stojan s novinkami. Přeji vám, aby zde jednou ležela vaše kniha 😊.

Pokud vás nic nezaujme, tak se vydáte hlouběji do prodejny a tam uvidíte, že knihy jsou nějakým způsobem tříděné. Regál s učebnicemi, regál s detektivkami, regál s romány pro ženy, regál se sci-fi, dětská literatura, historické romány, literatura faktu, cestopisy, detektivky… a našli bychom určitě ještě další žánry.

Někde může být literatura tříděná více podle toho, komu je určená – podle cílové skupiny – pro předškolní děti, pro mládež, pro ženy, pro muže, pro zralé čtenáře.

Další třídění může být podle formy – sbírka povídek, novela, román, román na pokračování…

Ve kterém regálu byste chtěli svou knihu vidět? Ve všech! 😊 To by asi nešlo….

Cílová skupina

Najdou se zdařilé knihy, které si s chutí přečte dítě i jeho rodič. Například u Harryho Pottera bylo běžné, že nejdříve si knihu přečetl některý z rodičů a pak ji dal darem svému potomkovi. Nebo ji četli večer před spaním společně (což vřele doporučuji – čtení dětem je asi 1.256.458,78 krát užitečnější, než je uspávat videem z tabletu). Asi se mnou budete souhlasit, že jsou také knihy, které čte užší skupina čtenářů.

Detektivka může být napsána pro děti, ale také výhradně pro dospělé. Fantasy sága rovněž tak. Určitě bude mezi knihou pro děti a knihou pro dospělé rozdíl. V použitém jazyce, výrazech, složitosti a srozumitelnosti, používání cizích nebo hrubých slov a tak dále.

V tom, pro koho má být kniha určená byste měli mít jasno hned na začátku. Abyste nepsali knihu pro děti a pak se v půlce nerozhodli, že to bude spíše pro mládež a na konci si řekněte, že to je spíše pro dospělé a opět ji budete přepisovat.

Zvolte si svou cílovou skupinu. To nevadí, že bude určité procento lidí, kteří si knihu rádi přečtou a do cílové skupiny vůbec nezapadnou. Koho chcete oslovit nebo pobavit? Komu chcete sdělit své zkušenosti? Komu je určena vaše kniha? Chcete psát pro ženy? Dobře, ale pro které – pro dívky, nebo pro mladé ženy, pro ženy 40+ nebo 60+? Každá z těchto skupin má jiné životní zkušenosti, řeší jiné překážky, zažívá jiné příběhy. Chce si číst o problémech, které ji aktuálně zajímají. Samozřejmě, geniální spisovatel napíše knihu, která bude populární od 15 do 115 let. Ale raději se soustřeďme na užší cílovou skupinu. Paní, která je čerstvě v důchodu, asi nebudou moc zajímat problémy zamilované pubertální holky, která řeší, zda má na Instagram vyvěsit fotku svého idolu, nebo svého oblíbeného jídla. A naopak – puberťačku asi nebude moc brát příběh ženy, která právě odešla do důchodu a zjistila, že její život je prázdný, je sama a neví, co si má s tím počít.

Zvolte si cílovou skupinu, která je vám blízká, které rozumíte, ve které máte většinu svých přátel. Skupinu, jejíž problémy a radosti jste si sami prožili, nebo je aktuálně prožíváte. Tak mne napadá, že asi nejlepší je to se psaním pro děti – těmi jsme už všichni byli. Jde o to, co si z toho úseku života ještě pamatujeme  a jak jsme se v dospělosti od dětské duše vzdálili. Někdo vůbec, někdo nekonečně daleko 😊.

Představte si svého „Avatara“ – typického představitele / představitelku své cílové skupiny. Vezměte si papír a napište – jak se jmenuje, kolik je jí / jemu let, co dělá, co řeší, jaké má koníčky. Zhmotněte si pár lidí ze své cílové skupiny – představujte si je a pak piště pro ně.

Zkušený spisovatel je schopen napsat knihu pro děti a vzápětí román pro ženy. Jako začátečníci bychom měli být více vyhranění a soustředit se na svou zvolenou cílovku.

Žánr

Nejdříve si musíme říct , že v literární teorii je dost chaos v termínech jako literární forma, druh, žánr. V různých učebnicích naleznete různé vysvětlení pro tyto pojmy. Některé třídění už zastaralo a dnes, v moderní tvorbě se pod pojmem literární žánr myslí způsob, kterým zpracujete svůj nápad nebo příběh. Může to být komedie, drama, deníkový román, detektivka, sci-fi, zamilovaný romantický příběh…

Jaký žánr vybrat pro prvotinu? Takový, který máte sami nejraději, který nejvíce čtete a který vás nejvíce baví. Můžete se podívat, zda v tom vašem oblíbeném žánru vyšly v posledním období nějaké dobré knihy, ale nevolte si žánr podle toho, co aktuálně frčí, co je v módě. To není dobrá cesta.

Pokud si myslíte, že váš příběh vynikne nejlépe zpracovaný v podobě žánru, který sami nemáte „načtený“, tak si udělejte čtenářský maraton a přečtěte si co nejvíce knih vydaných v tomto žánru. Aby se vám dostal trochu pod kůži. To není opisování, to je učení se od mistrů! Když vás bude Tonda Panenka učit kopat svůj pověstný pokutový „dloubák“, také se nebudete stydět za to, že už jej někdo použil. Každá střela na branku je jiná. Stejně tak i každé zpracování příběhu v podobě určitého žánru bude jiné.

Forma

Pod tímto pojmem mám na mysli volbu mezi povídkou, novelou a románem. (Na začátku jsme si řekli, že scénář nebudeme vůbec řešit).

Podstatným kritériem, kterým se tyto tři formy liší je rozsah. Počet stran. Možná namítnete, že když stejnou knihu vydám na tlustém recyklovaném papíře, s velkým fontem a o rozměru A6, bude mnohem tlustější, než když ji vydám na tenkém papíru, s menším písmem a v rozměru A5. To je bezesporu pravda a proto byl zavedený pojem normostrana.

NORMOSTRANA má v českém prostředí 1800 znaků včetně mezer, bez ohledu na zvolený font a velikost písma. Počet vytištěných stran se nerovná počtu normostran! Odpovídá to průměrně 250 slovům. Normostrana vznikla ještě v době, kdy se psalo na psacích strojích a měla 30 řádků po 60 znacích (včetně mezer). Normostrana odpovídá ve Wordu přibližně nastavení velikosti písma 12 pixelů, řádkování 1,5, horní a spodní okraj 2,5 cm, levý a pravý okraj 3 cm a zvolený font tzv. monospace písma (to je takové, kde má každé písmeno stejnou šířku, např. Courier). Na https://normostrana.cz najdete počítadlo normostran. Do okna nakopírujete svůj text a ono vám spočte, kolik normostran má.

K čemu je normostrana dobrá? Když si budete nechávat dělat jazykovou korekturu nebo posudek své knihy, tak vám budou účtovat právě podle počtu normostran. A také to bude zajímat vydavatele. I když výsledná vytištěná kniha bude mít úplně jiný počet stran, s ohledem na její formát.

Vraťme se nyní k formě. V přípravném období si připravíte materiál pro knihu a podle jeho rozsahu se rozhodnete pro formu. Následující vymezení je jenom základní a určitě existuje víc rozdílů, než tady vypíchnu. Ale jako základní vodítko by to mohlo postačovat:

  • POVÍDKA – je nejmenší ze třech forem. Jak co do rozsahu stran, tak i do složitosti děje, počtu postav a zápletek. Mívá tak do cca 60 normostran (může to být i víc, ale může to být i mnohem méně). Vystupuje v ní málo postav, vystačí si s jedním konfliktem z krátkého úseku hrdinova života. Hrdina se nemusí v povídce vyvíjet.
  • NOVELA – je rozsáhlejší než povídka. Dejme tomu, že má průměrně více než 60 a méně než 320 normostran. Vystupuje v ní více postav, může se odehrávat v delším úseku jejich života, obsahuje víc konfliktů a zápletek. Hrdina se v dnešní novele vyvíjí.
  • ROMÁN – jak asi tušíte, je nejsložitější a nejrozsáhlejší literární formou. Mívá rozsah kolem 320 normostran (samozřejmě jsou i mnohem rozsáhlejší romány). Děj má mnohem více zápletek, může se proplétat a větvit do mnoha dějových linií, vystupuje v něm mnohem více postav, které řeší mnohem více konfliktů a zápletek, scén a dramatických situací. Hrdina by se v románu měl výrazně vyvíjet v průběhu, kdy řeší různé konflikty.

Poslední slovo bude mít určitě vydavatel. Můžete mu přinést novelu (podle vás) a on vám může říct, že se mu hodí jako delší povídka do připravované sbírky. Můžete si myslet, že jste napsali román a vydavatel jej zařadí jako novelu.

Jako začátečník, pro svou prvotinu si určitě zvolte raději novelu, než román. Nejlépe je samozřejmě začít psaním povídek. Pak zkusit novelu, nebo pár novel a poté (s určitými zkušenostmi) se pokusit o román.

 

A jak zní druhá rada Stephena Kinga?

Čtěte, čtěte, čtěte. Jestliže nemáte čas číst, nemáte čas (a nástroje) na psaní.

P.S.

Ať se jedná o cílovou skupinu, žánr nebo formu, volte u prvotiny podle toho, co je nejbližší vám a co je pro vás nejjednodušší. Až se vypíšete a budete známým autorem, můžete se vrhnout i na jiné cílovky,  žánry nebo formy.

A co jsem si zvolil já? Zatím mi to všechno vychází pro novelu. Nějaké povídky v šuplíku mám, ale není to pro vydání sbírky. Láká mne trochu složitější forma. Mělo by v ní vystupovat asi 10 postav, jejichž osudy se postupně budou prolínat s životem hlavního hrdiny.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.