Cesta „spisovatele“ – díl 3. AUTORSKÝ DENÍK

Úvodní grafika k článku o psaní

V Americe je různými školami velmi doporučováno, aby si autor vedl AUTORSKÝ DENÍK. Můžete mu říkat také umělecký nebo kreativní zápisník.

Například Sue Grafton (americká autorka detektivních románů, které vychází také u nás) napsala: „Autorský deník je místo, kde se spolu mohou utkat levá a pravá hemisféra mozku. Sem si autor zaznamenává vše, co se mezi těmito dvěma hemisférami děje.“

Na vysvětlenou doplním, že levá hemisféra je analytická, technická a pravá je tvůrčí a „sídlí“ v ní naše fantazie.

Vedení autorského deníku velmi doporučuje i Markéta Dočekalová, známá scénáristka, spisovatelka a lektorka tvůrčího psaní. Ve 2. díle její učebnice „Tvůrčí psaní“ jsem na toto doporučení narazil.

V článku „Cesta spisovatale – díl.2 – Co a pro kohobudu psát“ jsem psal o volbě cílové skupiny, žánru a formy literárního díla. V tomto příspěvku se podíváme na to,

co psát do autorského deníku.

Předpokládám, že nejste autorem či autorkou na volné noze. Chodíte do práce, studujete, staráte se o děti a domácnost … jednoduše máte v průběhu dne spoustu povinností a ke svému koníčku – psaní – se dostanete až večer nebo o víkendech.

Přesto vás kdekoliv a kdykoliv může napadnout něco, co byste do své knihy chtěli napsat. Zajímavá zápletka, dialog, nebo jenom drobný postřeh. Poznačíte si jej na kousek papíru, do mobilu, nebo si jej zapamatujete. Večer (nebo kdykoliv máte pro psaní čas) si otevřete autorský deník a tyto střípky, které jste v průběhu dne nasbírali si do něj zapíšete. Můžete si zapsat i své psychické rozpoložení, emoce, které vámi cloumali, když jste daný nápad dostali. I to může být ku prospěchu věci. Po čase se vám určitě tak podaří lépe zapsaný text analyzovat, nahlédnout víc do hloubky, vzpomenout si na to, proč vás to vlastně napadlo…

Někdo napíše knihu tak, že si sedne a píše na papír nebo do počítače, co má v hlavě. Po dopsání pak text upravuje, přepisuje a dotváří. Přiznám se, že si takový postup neumím moc představit. Spíše mi vyhovuje varianta, kdy se na psaní velmi důkladně připravím v PŘÍPRAVNÉM OBDOBÍ.

V něm pak autorský deník poslouží jako databáze informací, faktů, zážitků, emocí, příběhů. Nosíte v hlavě nápad a podpoříte jej „výzkumem“. Pokud chcete psát knihu z prostředí autoservisu, bude určitě dobré, když se v nějakém servisu budete motat, sledovat co se tam děje, jaké problémy majitel se zákazníky řeší, jaké příběhy tam vznikají. Poznačíte si názvosloví typické pro opravárenství, aby neřekl čtenář, který dané prostředí zná, že jste úplně mimo a pletete si motor a rotor.

Až ukončíte VÝZKUM, přečtete si svůj autorský deník a rozjímejte nad tím, co jste zatím do něj napsali. Markéta Dočekalová ve své učebnici navrhuje obsah autorského deníku členit do následujících částí, které následují po sobě tak, jak kniha vzniká:

  1. Výzkum – fakta, seznámení s prostředím, reáliemi, typickými postavami a místopisem, kde se bude děj knihy odehrávat.
  2. Rozjímání – stručné poznámky a body k vystavění kostry příběhu a k rozhodnutí o tom, jakou literární formu pro svůj příběh zvolíte (viz článek)
  3. Námět – konkrétní osnova příběhu
  4. Psaní – zápisky během samotné tvorby díla
  5. Úpravy – po dopsání své dílo na nějaký čas odložíte (3-4 týdny) a s odstupem času si jej znovu přečtete. Nápady na úpravy si poznačíte opět do autorského deníku.

Když si sednete ke psaní, můžete si krátce do autorského deníku zapsat, co jste v daný den zažili (ano – je to deník, patří to tam 😊). Uvolníte se u toho, přijdete na jiné myšlenky, zapomenete na to, jak vás dnes vytočili šéf /manžel / dítě/ tchýně a rozepíšete se. Doporučuje se poznamenávat si také sny. V nich se odráží náš život a občas vám mohou pomoci pohnout se z místa, když budete zažívat nějaký autorský blok.

Zapište si pocity, které máte z toho, co se právě chystáte psát. Můžete mít různé obavy a strach z toho, že se vám danou scénu nepodaří správně a poutavě vykreslit, nebo že nemáte ještě dostatečně vypracovanou postavu. To vše vás může zbavit napětí. Ke slovu se může dostat podvědomí a pravá hemisféra mozku a vy můžete začít v klidu tvořit. Vaše poznámky mohou vést někdy i k přepracování části textu – pomohou vám uvědomit si něco, co by vás zřejmě jinak nenapadlo.

P.S.

Přiznám se, že se ke psaní autorského deníku zdaleka nedostanu každý den. Nevadí. Je to spíše autorský občasník, ale stejně jej vedu. V přípravném období zároveň studuji různé rady a zásady tvůrčího psaní a ty nejdůležitější si zaznamenávám do deníku také. Až budu dělat první úpravy a korekce textu, budu je mít poruce.

Datum zápisu si vybarvím oranžově a nejdříve si předešlý zápis oddělím vodorovnou čarou – mám to pak přehlednější. Zápisky ze zásad tvůrčího psaní si označuji modrou značkou a zápisky, kterým říkám „tvůrčí“, protože se týkají budoucí knihy, si označuji zelenou značkou. Ostatní zápisky, které se týkají deníkových záznamů označuji fialovou značkou. Prostě mám rád přehlednost, deník bobtná a lépe se mi tak v něm hledá to, co potřebuji.

Investoval jsem v knihkupectví do fakt kvalitního zápisníku v kožené vazbě, formátu A5. Má asi 200 stran, které jsem si očísloval. Vozím si jej i do práce nebo na dovolenou. Za chvíli bude popsaný a půjdu si koupit další.

Někomu může samozřejmě lépe vyhovovat forma elektronického deníku. Proti gustu, žádný dišputát.

Poznámka závěrem – kniha, kterou píšete může mít 150 stran a autorský deník může mít klidně 300 stran. Nebo i více😊.

 

Jo, málem bych zapomněl na další radu Stephena Kinga:

Nastudování fakt by nemělo zastínit příběh.  „Nezapomeňte na slovo vzadu. To je místo, kde průzkum patří: tak daleko v pozadí a vzadu příběhu, jak jen to jde.“

 

Tak ať vám to píše….

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.