SYNDROM VYHOŘENÍ

Po počátečním nadšení, zapálení, tahu na branku - bez ohledu na čas a odpočinek - může přijít vyčerpání, deziluze, negativní pocity a pád až na samé dno...

Co je "Syndrom vyhoření"?

Anglický termín je burn-out. Zjednodušeně řečeno se jedná o ztrátu profesního zájmu a nadšení. Příčinou je dlouhotrvající stres a chybějící mechanismy k jeho zvládání.

Nepleťte si však syndrom vyhoření s chronickým únavovým syndromem, nebo s depresí.

Co předchází syndromu vyhoření?

  • Uvaříte si čaj nebo kafe a za několik hodin jej vylijete studené. Nemáte totiž čas je vypít…
  • Nestíháte obědy. Najíte se až večer doma, nebo cestou z práce...
  • Návaly totálního vyčerpání, zničující únavy, ale zatím to pokaždé „rozchodíte“...
  • Jste pravidelně v práci 50 a víc hodin týdně, protože máte pocit, že bez vás by se to tam totálně rozsypalo. Jste přesvědčeni o tom, že nemůžete část své práce svěřit jiným, protože nemají vhodné vlastnosti a vůbec ničemu nerozumí...
  • Intenzivní pocit, že potřebujete změnu, ale stále se pevně držíte svých plánů a vizí...
  • Migrény, nespavost, nechutenství, bolest (zablokování) zad nebo tiky v obličeji...
  • Připouštíte si, že jste tak trochu workoholik, ale vy prostě bez plného nasazení pracovat neumíte...
  • Přesvědčení, že odpočinek vás jenom zdržuje od práce a je strašným plýtváním časem...

Jednoho dne se ráno probudíte a máte intenzivní pocit, že už je toho právě dost, víc už víc nevydržíte a musíte odejít pryč. Z práce, od rodiny, z mileneckého vztahu, od kamarádů,  od lidí. S velkou pravděpodobností jste se právě dostali do poslední fáze syndromu vyhoření.

Nejvýstižnějším přirovnáním je pocit, jako kdyby se vám vybily baterie, které vás pohání. Někdo tento pocit přirovnává struně na hudebním nástroji - napínáme ji a stále z ní chceme dostat vyšší tón (výkon) - až najednou praskne.

Jak se syndrom vyhoření projevuje?

  • Projevuje se všemi typickými příznaky chronického stresu: úzkost, nejasné obavy, snížení sebevědomí, neuróza, únava, podrážděnost, porucha pozornosti a selhávání paměti, ztuhlost – neschopnost uvolnit se, náchylnost k návykovým látkám nebo činnostem.
  • Psychické příznaky se časem promítnou do fyzických projevů a nepohody – snížení imunity, potíže s trávícím traktem, potíže v oblasti sexu, kardiovaskulární problémy.
  • Přidají se potíže v sociální oblasti - absolutní nezájem o práci, o lidi kolem, někdy přechází až v cynismus. Negativní postoje k sobě, kolegům, zaměstnavateli, společnosti obecně. Lhostejnost vede k omezení kontaktů – osobních i pracovních. Přibývá konfliktů v práci i v soukromí.

Kdo je nejvíce ohrožený syndromem vyhoření?

  • Osobnosti, kterým hodně záleží na ostatních lidech, které mají v genech zájem o jiné, snahu pomoci všem kolem sebe v nesnázích
  • Profese, jejichž posláním je pomoc druhým – zdravotnictví, školství, sociální péče, charita, policisté, help-desk, psychologové...
  • Profese s velkou odpovědností a s tlakem na výkon – manažeři, právníci.
  • Mladí lidé jsou náchylnější k syndromu vyhoření kvůli přemíře nadšení a nedostatku zkušeností (čím větší nadšení, tím větší vyhoření!).

Nemusí se vždy jednat jenom o práci! Vyhoření se může dostavit i na mateřské nebo i ve vztahu s parterem, při péči o dlouhodobě nemocného nebo o postiženou osobu.

Jaké jsou fáze syndromu vyhoření?

  1. Nadšení – člověk je nadšený z nové práce, povýšení, nového vztahu, je plný elánu, má velké plány a očekávání kladných výsledků. Nemá volný čas, zanedbává rodinu, blízké, své dřívější aktivity a záliby.
  2. Stagnace – počáteční zápal pro danou činnost, pro nový vztah … pohasíná.
  3. Frustrace – opakované setkávání s překážkami. Otázky typu: „Má to smysl?“. První příznaky trvalého stresu (emocionální i fyzické).
  4. Apatie – zjištění, že na situace vyvolávající frustraci nemáme vliv (tento stav může být domnělý, nebo i objektivní). Pocit bezmocnosti a beznaděje.
  5. Vyhoření – emocionální vyčerpání, ztráta smysluplnosti vykonávané práce nebo činnosti, symptomy chronického stresu.

Průběh z první fáze do poslední fáze může u někoho trvat několik měsíců, u někoho i několik let. Záleží na odolnosti a osobnostních předpokladech i na míře stresu. Přechody mezi jednotlivými fázemi jsou plíživé a dotyčný si je ani neuvědomuje. Obvykle se navenek projeví až poslední fáze – vyhoření.

Jak se syndromu vyhoření bránit?

  • Nejdříve zjistěte, zda není příčinou výše uvedených příznaků jiná nemoc (ano, syndrom vyhoření je psychická, nebo spíše psychosomatická nemoc) – nechte si udělat komplexní vyšetření. Najděte si na internetu test syndromu vyhoření (nejlépe několik), vyplňte je a podívejte se na hodnocení.
  • Někdy pomůže změna práce. Buď úplně změnit obor, nebo se ve svém oboru osamostatnit a stát se např. konzultantem, poradcem, koučem… Určitě jste četli o vysokých manažerech, kteří si koupili rozpadlý statek na Šumavě a chovají kozy a vyrábí kozí sýr. Možná jste četli o učitelce, která pěstuje bylinky a vyrábí čajové směsi. A nebo o lékařce, která vyrábí domácí zavařeniny.
  • Pokud máte osvíceného zaměstnavatele, svěřte se mu. Špičkové firmy mají programy ochrany před stresem a vyčerpáním (ale kolik jich je?).
  • Svěřte se blízkým – mohou vám potvrdit, že si všimli změn ve vašem chování a podpořit vás při nápravě stavu
  • Vyhledejte odborníka – začněte např. obvodním lékařem, který může příznaky blížícího se kolapsu včas rozpoznat. Pokud vás pošle k psychologovi, nebraňte se, nebo jej vyhledejte sami. Navštivte soukromou kliniku, kde se léčbě syndromu vyhoření věnují.
  • Nepracujte o víkendech a o dovolené.  Neberte si práci domů, děti do práce. Věnujte se ve svém volnu rodině (a nevymlouvejte se, že žádné volno nemáte). Přikládejte odpočinku stejnou váhu, jako práci - hledejte rovnováhu.
  • Nezanedbávejte spánek. I když hned neusnete, zvykejte si chodit včas spát a vstávat až po min. 7-mi hodinách spánku. Snažte se jít spát před 22. hodinou - nejvydatnější spánek je ten před půlnocí. Vytvořte si vhodné podmínky pro spánek.
  • Věnujte se koníčkům, zálibám (a v tom vám může pomoci Život po práci). Nebojte se občas jen tak lelkovat a nic nedělat.
  • Pokud vás to baví, sportujte. Pokud vás to baví, choďte do přírody. Pokud vás to baví, vyšívejte. Pokud vás to baví …. Nebo máte pocit, že nevíte co vás baví? Vzpomeňte se, na jaké kroužky jste chodili, co jste sbírali, s čím jste si nejraději hráli, s kým jste si nejraději hráli … Z těchto vzpomínek se může vyklubat činnost, které se budete v době volna rádi věnovat.

Léčba syndromu vyhoření

Základem léčby je prozření - pochopení toho, že máte problém a rozhodnutí, že chcete tento problém vyřešit. Léčba může trvat týdny a měsíce. Neděste se. Je totiž založená na změně životního stylu. A to nelze provést za den nebo dva. Pokud se léčba nedotáhne do konce, je vysoce pravděpodobné, že do toho postižený spadne opakovaně.

Silnější osobnosti mohou volit i alternativní způsoby léčby, kterých je dnes k dispozici velké množství. Můžete zkusit třeba jógu...

Pokud si nejste jisti, svěřte léčbu do rukou odborníkům. Léčba je individuální. Někdo potřebuje antidepresiva, či alespoň léky na zklidnění. Někomu postačí určitá forma koučinku a vedení zkušeným terapeutem.

Zvolněte, zkuste změnit priority. Hledejte rovnováhu mezi materiálními a duchovními hodnotami… to může „bolet“, ale je to nutné. 

ROVNOVÁHA

 

Tento web je dalek tomu, aby vám radil pracovat bez nasazení, žít bez nasazení, starat se o jinou osobu bez nadšení a podobně. Život po práci nabádá k ROVNOVÁZE. Rovnoměrně si dávkujte povinnosti (i když si myslíte, že vaše práce není povinnost, ale úžasná a zábavná činnost), vztahy a odpočinek. Aktivní odpočinek. Buďte občas trochu sobečtí a najděte si čas jenom pro sebe. Věnujte se kreativní, tvůrčí i fyzicky únavné činnosti. Někdy se to dá skloubit i s rodinným nebo partnerským životem, pokud se nám podaří do této činnosti zatáhnout své blízké. A pokud ne? Nevadí – domluvte se (asertivně) a požádejte partnera, rodiče, děti, přátele… aby vám nebránili vyčlenit si občas volný čas jen pro sebe a smysluplně jej naplnit. Naší blízcí si musí uvědomit, že to je aktivní obrana proti syndromu vyhoření. Pokud nás postihne tento syndrom, užijí si nás mnohem méně.

Mějte také na paměti, že syndrom vyhoření (jako každý jiný syndrom) je zpočátku neviditelný, plíživý a postižení si jeho příznaky nepřiznají sami sobě a nepřiznají je ani pokud je na ně někdo upozorňuje. Zpočátku je velmi nenápadný a končí opravdovým peklem.

Co je důležité pro osobu, které hrozí vyhoření? Funkční rodina, kolegové v zaměstnání, přátelé, zájmy a celkově trávení volného času včetně aktivního i pasivního odpočinku. 

Zaměstnejme i pravou hemisféru mozku - ta má na starosti intuici, tvořivost, představivost, umění, denní snění...

Volný čas se musíte naučit nalézat sami. S jeho smysluplným využitím to někdy bývá složitější. Účelem tohoto webu je pomoci právě s tímto problémem. Začněte třeba tím, že budete brouzdat tímto blogem  - třeba vás k něčemu kreativnímu, smysluplnému či jenom zajímavému inspiruje.

Nejnovější články blogu

Grafika k článu Jak na syndrom vyhoření

Jak na Syndrom vyhoření?

Minulý článek na téma SYNDROM VYHOŘENÍ byl o tom, co to je, koho může postihnout a proč…

Celý článek
Grafika k článku o syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření

Mnozí o něm slyšeli, ale málokdo přesně ví co se za touto „diagnózou“ skrývá a zda mu…

Celý článek
Titulní grafika k článku o úpravě fotografií zdarma

Upravujte své fotky zdarma v aplikaci FOTKY

Téměř 100% fotografií potřebuje nějakou úpravu v editoru. Tedy pokud vám záleží na tom, jaké fotografie prezentujete. Jako…

Celý článek

Nadpis, klidně na dva tři řádky, který přiměje
návštěvníka, aby vám dal svůj kontakt.