Jak si užít cestu po italských vulkánech – 4. díl

Grafika k článku Jak si užít italské sopky - 4

Vítejte u čtvrtého (závěrečného) pokračování tohoto miniseriálu. Celá série popisuje 10-ti denní cestu autem, trajekty a lodí po italských vulkánech. Tuto výpravu lze zařadit mezi nízkorozpočtové. Uvádím ji na tomto blogu proto, abyste se mohli inspirovat a na podobnou „Giro di vulcani di Italia“ vyrazit.

V předchozích 3 dílech (najdete je na tomto blogu) se můžete dočíst o přípravě, itineráři cesty a o samotné pouti po Sicílii, včetně výpravy na Etnu. Nyní nás čeká přesun z ubytování pod Etnou do přístavního města Milazzo.

Můžete jet po pobřežní dálnici, ale doporučuji projet přes hory. Pojedete mnoha serpentinami do výšky přes 1000 m.n.m., potkáte úchvatné městečka na skalách. Dokonce v nich na rozdíl od zbytku Sicílie je i pořádek a jsou upravená.

V Milazzu jsme se ubytovali v kempu na konci poloostrova. Stačí jet kolem přístavu stále dál po pobřeží na výběžek pevniny ukončený majákem a dvěmi restauracemi. Asi půl kilometru před majákem je odbočka do kempu. Dá se ubytovat v bungalovech na břehu moře. Není to žádný luxus, ale byly čisté, tekla v nich voda a měli kuchyňku a terásku, na které se dalo večer posedět.

Původně jsme měli v plánu využít výletní loď, která pluje po zajímavých místech Liparských ostrovů. Zastaví se například na ostrově se stejnojmennou sopkou Vulcano. Zde vyvěrá v moři horká voda, mísí se s mořskou vodou a je tam koupání za každého počasí. Odveze vás i na ostrov Stromboli s jeho činnou sopkou. Když jsme se pídili v přístavu po cestovkách, které tuto plavbu nabízí (jsou dvě), zjistili jsme, že ve středu nejezdí. Improvizovali jsme a zjistili, že na ostrovy pluje několikrát denně lodní společnost s rychlými loďmi (jsou to opravdu „rakety“, které mají pod vodou křídla) a jako linkové spoje zajišťují dopravu po ostrovech. Mají kapacitu cca 100 cestujících.

Můžete je použít, ale doporučuji kupit si lístky den předem. Ráno jsme málem odplutí v 7 hod nestihli. Jednak kvůli dlouhé frontě na lístky a jednak proto, že  přístavu se nedá zaparkovat na déle než 2 hodiny. Nakonec jsme potkali nadháněče, který nám „prozradil“, že v centru je parkovací dům. Ukázal nám cestu tak, že jel na skútru před námi. Celý „parking“ měl kapacitu asi 10 aut a jednalo se v podstatě o přízemí obytného domu na jednosměrné ulici. Nakonec jsme si i zaklusali, abychom se stihli vrátit z parkoviště do přístavu. Tyto stressy jsme si mohli odpustit, kdybychom vše zařídili den předem :-).

Než jsme dopluli po 3 a půl hodině plavby na Stromboli, navštívili jsme asi 5 dalších ostrovů. Loď se všude zastavila, někdo vystoupil, někdo nastoupil. Propluli jsme i pod sopkou Vulcano. Až na nějaké obláčky páry stoupající z vrcholu je klidná.

Mapka cesty po Liparských ostrovech

 

 

Na Stromboli

jsme vystoupili a do připlutí večerního spoje jsme měli asi 5 hodin času. Stačilo nám to na to, abychom se podívali asi do poloviny sopky, která je činná a zhruba každých 15 minut „bouchá“. Ale hezky bouchá – bezpečně a mírně. I tak v tom je cítiti ohromnou sílu, které se nedá popsat. To se musí vidět!

Stromboli je malý ostrov tvaru kužele. Tvoří jej v podstatě jenom sopka vysoká 918 m. Po svém obvodu je ostrov částečně obydlený. Jsou na něm dva přístavy a dvě vesnice. Ginostra a Stromboli.  Vystupte až ve Stromboli. Najdete zde pláže s černým zrnitým sopečným pískem a s černými oblázky z lávy.

Domy připomínají Řecko. Jsou hranaté, bílé a s plochými střechami. Tvoří malebné uličky a poskytují mnoho možností pro ubytování a klidnou dovolenou. Cestou na sopku se jimi můžete kochat.

Na pobřeží i v uličkách jsou výstražné tabule s pokyny, jak se zachovat při tsunami, kdy hrozí a kam máte běžet. Samozřejmě do kopce, ale v uličkách nemusíte vždy vědět kudy. Je to zvláštní pocit…

Sopka je asi do poloviny své výšky zarostlá keři a v květnu samozřejmě všechno kvetlo. Po upravené cestičce se dostanete k restauraci u observatoře (Osservatorio). Je z ní výhled na činný vrchol. Vulkán má dva vrcholy, z nichž jeden spí a druhý „pracuje“. Komu se nechce stoupat dál a výš, může se usadit u espressa ke stolu a pozorovat činnost sopky. Jak jsem uvedl, v průměru každých 15 minut se ozve rána podobná dutému výstřelu z děla. Z vrcholu vylétnou kameny a kousky žhavé lávy, ale nelétají daleko. Dopadnou zase na vrchol. Výbuch provází výron páry a plynů. Někdy se z vrcholu vydá dolu jeden nebo více proudů lávy. (Doporučuji vzít sebou dalekohled). Pomalu stékají, stoupá z nich pára a dým a cestou ztuhnou, takže nemusíte mít obavy, že by dotekly až k vám.

Pokud vám to nestačí, můžete vystoupat ještě asi o 400 metrů výše, kde už se ocitnete dost blízko kráteru a „výbuchy“ vám budou připadat mnohem opravdovější.

Na sopku se dělají výpravy hlavně v noci. To ale musíte využít služeb cestovních lodních kanceláří, které tyto prohlídky nabízí. Musíte mít sebou baterku s náhradními bateriemi a pevné boty a vhodné oblečení. V noci totiž vidíte stékající proudy žhavé lávy mnohem lépe.

Večer si počkáte na loď a vydáte se asi na 2,5 hod trvající plavbu zpět do Milazza. Samozřejmě se budete také zastavovat na některých ostrovech a nabírat cestující.

Ostrov a vulkán Stromboli

Ostrov a sopka STROMBOLI

Cesta domů

Z Milazza jste za chvilku po dálnici v Mesině, kde silnice končí v přístavu. Nalodíte se na trajekt a poplujete asi 5 km. (Italové se už nějakou dobu pokouší postavit přes tento průplav most, ale zatím se jim to nepodařilo – peníze a zemětřesení).

Na trajektu si stihnete tak akorát vypít presíčko a už jste na druhém břehu. Nebudu popisovat cestu zpět přes celou Itálii. Můžete se samozřejmě zastavit na Vezuvu a v Pompejích.

Pokud je jenom minete, doporučuji dojet až do oblasti nad Římem, kolem jezera Lago di Bracciano, do hor v oblasti Terme di Saturnia.  Zde jsme se ubytovali na horském statku a po snídani jsme hned vyrazili k termálnímu vodopádu, ze kterého valí horká, sirná voda a pokračuje přes kaskádu vápencových jezírek. V nich se můžete hoďku – dvě válet a rochnit. Je to zatím zadarmo, je tam i bezplatné parkoviště a stánek s občerstvením. Mimo těchto free lázní jsou v oblasti i lázně placené, hotely s termálními bazény a golfový rezort. Každému podle jeho gusta.

Poté, co jsme byli dostatečně nasyceni sirovodíkem z termální vody jsme vyrazili na sever k domovu. Na jeden zátah by to bylo dost km, tak jsme ještě udělali zastávku s noclehem na Lago di Garda. Ale to už je skoro za humny.

Termální jezírka v Saturnii

Termální, sirné přírodní koupání v Terme di Saturnia

Bilance

  • ve třech účastnících jsme autem s 2 litrovým motorem zvládli celou akci pod 19.000 Kč za osobu (započteny všechny výdaje – nafta, dálniční poplatky a mýtné, lodní lístky, lanovka, strava, ubytování).
  • ujeli jsme přes 3.500 km autem a přes 1000 km v útrobách trajektů a lodí a asi 500 m v kabině lanovky.
  • dosáhli jsme nejvyššího bodu 3.000 m.n.m.
  • maximální spokojenost všech 3 účastníků zájezdu (i bez průvodkyně s kytarou a ukolébavkou, bez řidičů Karla a Karla a hnědých podšálků 😊)

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Kategorie
  • Nejnovější příspěvky
  • Info o dění na blogu na Váš email