Jak si užít Omán

Grafika k článku o Ománu

Možná máte trochu obavy z návštěvy této vzdálené a málo známé země. Nemusíte se vůbec obávat a navštivte Omán, dokud nebude zacpaný turisty. Je to nádherná, přátelská a bezpečná destinace.

Někdy cestuji tzv. „na blind“, někdy s cestovkou…přijde na to jaký je cíl cesty a účel návštěvy dané krajiny. U Ománu jsme (s manželkou) volili bezpečí cestovky. Pro někoho je to možná málo adrenalinové, ale důvodem byla trochu cena a trochu pohodlnost.

Předně – volili jsme destinaci na jihu Ománu, v okolí města Salaláh. Není jednoduché se tam dostat. Autem tam asi nepojedete (z Prahy je to 7.000 km). Letecky na jeden let to z ČR také nedáte. Respektive dáte, ale jenom s jednou cestovkou.

Nemám ve zvyku zveřejňovat ve svých „cestopisech“ zde na blogu, s jakou cestovkou jsem kde byl. Obzvláště, když se snažím co nejvíce jezdit „na blind“. Ale v tomto případě udělám výjimkou. Ne proto, že bych dostal zaplaceno za reklamu, ale ze dvou důvodů:

  • Byl jsem opravdu spokojený – dávám 100 % – a to včetně ceny!
  • Co je důležitější – zatím jako jediná létá z Prahy vlastním charterovým letem s Travel Servisem až do Salaláhu. Hledal jsem u dalších cestovek, ale ani německé, ani polské, ani rakouské nemají přímý let. Létají s přestupem přes Abú Dabí, Bahrajn apod. No a to jsou vzácné hodiny z poměrně krátké dovolené strávené na letištích… Akorát slovenská cestovka létá s Travel Service z Bratislavy. Takže pro Moraváky to bude asi vhodnější varianta.

Tou cestovkou je  CK Fischer. Nabízí pobyty v krásné destinaci „Hawana“, kde máte na výběr ze 3 hotelů. Všechny jsou krásné, luxusní a všechny jsou s all-inclusive.

Odlet je obvykle brzy ráno z Prahy – my jsme odlétali v 5:00. Vzhledem k tomu, že musíte být ve 3:00 na letišti, vyzkoušeli jsme také ubytování v letištním hotelu a parkování v letištním parkovacím domě a všechno klapalo perfektně.

Let trvá cca 7 hodin. Na palubě se podávalo jedno „velké“ jídlo a pak ještě ledna lehká svačinka. Co zřejmě potěší dámy, tak Travel Service – Smartwings do této destinace zvýšil limit na odbavené zavazadlo na 23 kg 😊.

Let jsme si užívali, jelikož letíte velkou část letu za světla a byl fantastický výhled na zasněžené turecké a iránské hory. Letěli jsme nad Dubají a bylo krásně vidět mrakodrapy a umělé ostrovy. Pak následuje zhruba hodinový let nad pouští, který už tak zajímavý není 😊. Ale i ta poušť se různě mění a má různé podoby a odstíny.

No já myslím, že nejvíce řeknou obrázky. Resp. pohyblivé obrázky – sestříhal jsem z pobytu v Ománu „krátký“ film. Ač jsem se snažil co nejvíce zkracovat, tak se mi to moc nepodařilo a má přes 23 minut.

Vízum do Ománu – jak na něj?

Po příletu do Ománu musíte řešit vízum. Musím říct, že jsem se o něj zajímal už měsíc před odletem a na webu jsem nacházel rozporuplné informace – podle jedněch se musí vyřídit elektronicky, podle jiných zase nemusí a stačí na letišti uhradit poplatek a vízum dostanete.

Pro jistotu jsem se snažil o získání elektronických víz. Musíte na stránky https://evisa.rop.gov.om/ kde se nejdříve zaregistrujete, pak si ofotíte pas a necháte si udělat pasovou fotografii v elektronické podobě. Poté začněte vyplňovat postupně formulář (za každou osobu zvlášť, ale z jedné e-mailové adresy – tzn. žadatel je jeden). Při vyplňování potřebujete jenom údaje z pasu – mějte jej při ruce.

V pravou chvíli pak nahrajete naskenovaný pas a svou fotografii. Uhradíte kartou poplatek – za 10-ti denní vízum je to 5 OMR (cca 300 Kč) a pro 30-ti denní vízum je to 20 OMR (1200 Kč) za osobu. Stránky jsou v angličtině.

Pak čekáte a za cca 2 pracovní dny dostanete do e-mailu vízum, které si vytisknete a předložíte jej při pasové kontrole na letišti v Ománu.

Nemáte ale jistotu, že víza touto cestou obdržíte a peníze mohou propadnout. Aplikace může někdy ještě trochu haprovat. My jsme je ale dostali včas.

Další informace naleznete také na stránkách https://www.letimkmori.cz/oman/vizum

Zatím (informace ke konci roku 2018) je možné získat víza také na letišti – akorát si vystojíte řadu před okénkem, ve kterém si je koupíte a pak s formulářem jdete k pasové kontrole a je to (zatím) takto bez problémů. Údajně ale chtějí Ománci tuto variantu zrušit a až vyladí elektronický systém, tak bude možné vyřídit víza pouze elektronicky. V letadle nás bylo cca 190 a elektronické vízum mělo tak 20 lidí.

Destinace Salaláh – Hawana

Nějakou půl hodinku cesty autobusem od letiště je resort Hawana. Jedná se o soustavu zálivů, ostrůvků a poloostrovů chráněných dvěma vlnolamy. Zde je několik hotelů, apartmány a spousta zeleně a možností k procházkám ve dne i po setmění. Celý resort je oplocený a hlídaný, ale není k tomu důvod. V Ománu téměř neexistuje kriminalita. Není k ní totiž důvod. Omán je tuším 22. nejbezpečnějším státem světa.

Fischer nabízí k pobytu 3 hotely – nejmenší a nejklidnější je Juweira Boutique Hotel. Má 64 pokojů a vládne v něm klid a až rodinná atmosféra. Bohužel, v tomto hotelu má cestovka jenom asi 2 pokoje a je nutné je rezervovat alespoň s několikaměsíčním předstihem. Nám se to podařilo a byli jsme naprosto spokojeni. Spousta lidí nám říkalo, že chtěli do tohoto hotelu také, ale už nebylo místo.

Kdo dává přednost větším a živějším hotelům, tak může do hotelu Rotana. Je to vlastně soubor viladomů v krásném parku protkaném vodními kanály, s romantickými mosty. Ten má něco přes 400 pokojů.

Nejrušnější (přiznám se, že na můj vkus až moc) je hotel Fanar. Má přes 700 pokojů a spoustu animátorů 😊. Tam už to bylo na mne trochu moc hlučné a trochu moc zalidněné. Ale někdo takové hotely naopak rád vyhledává.

Co je příjemné, tak klienti mohou využívat služeb všech 3 hotelů – mohou do kterékoliv restaurace, na kteroukoliv pláž a nebo k hotelovým bazénům. Nafasujete si ručníky na své karty na kterékoliv pláži nebo u hotelového bazénu. Zase je tam odevzdáte a vrátí vám karty. Obdobné je to s využíváním hotelových restaurací.

Hotely jsou od sebe vzdálené 200 nebo 300 metrů. Celý resort pak vypadá takto:

Resort Hawana v Salaláhu, Omán

Na tom kulatém ostrove (také se jmenuje Hawana) vyrůstá rezidenční čtvrt, kde si může i našinec koupit apartmán cca 100 m2, v parku plném bazénů, za 2 – 3 miliony Kč. Ve všech hotelích tam na to běží reklamy.

Celá destinace skýtá krásné možnosti procházek jak ve dne, tak po setmění. Vše je krásně nasvětlené, na ulici v maríně voní šíšy, které tam bafají místní arabští rekreanti – obvykle jeden muž, 3 až 4 manželky a pár dětiček. Rádi jsme se také procházeli po vlnolamech, které oddělují moře s vlnami 1 m a vyššími, od klidné zátoky. Měli jsme štěstí i na lovící delfíny, kteří vyskakovali 10 m od těchto vlnolamů.

K delfínům se dá zakoupit i fakultativní výlet – odvezou vás do zátoky, kde je 99% pravděpodobnost výskytu delfínů a kde s nimi můžete šnorchlovat. Ti hosté co to absolvovali, byli tímto zážitkem doslova ohromeni.

Moře a pláže

Každý hotel má „svou“ pláž, ale jak jsem již naznačil, mohou hosté využívat kteroukoliv pláž. Akorát nesmí obsazovat VIP altánky s baldachýnem – ty  povětšinou patří italským cestovkám.

Buď se můžete koupat v uzavřených zátokách, kde nejsou žádné vlny – vhodné pro starší lidi nebo pro dětičky. Nebo přejdete přes vlnolam a můžete se vyblbnout ve vlnách. Moře je čisťoulinké, bez chaluh a medúz. Viděli jsme akorát živé ulitnatce, které se zahrabávaly do písku, nebo malinkaté kraby. A hejna ryb, které tam loví delfíni nebo ptáci.

Pláže jsou písčité a velmi pozvolné. To ale znamená, že při odlivu vám moře uteče třeba o 100 m 😊. Po písčité pláži můžete jít i kilometry, mimo resort. Hodně lidí toho využívá. Ocitnete se ve vyprahlé krajině omývané mořem. A třeba tam budete úplně sami…

Lidé a kultura

Omán je sultanát a světu jej otevřel současný sultán Kábus bin Saíd. Vytvořil z Ománu moderní stát. V roce 2010 se stali podle zprávy OSN skokanem roku – dosáhli největšího pokroku za dané období. Ománců je cca 3 miliony a v zemi je velké množství gastarbeiterů z Indie, Pakistánu, Bangladéše, Bali…

Jinými slovy – Ománci nemusí moc pracovat, neplatí daně a mají na naše poměry velmi vysoké platy. Pracují v armádě, policii, školství, zdravotnictví. Dále pak řidiči autobusů a taxi jsou také místí lidé. V hotelích jsou Ománci pouze v managementu, jinak tam dělají všude cizinci. Ale ti jsou milí, pracovití a úslužní.

Pokud máte strach z toho, že oficiálním náboženstvím v Ománu je islám, nemusíte se obávat. Asi ¾ Ománců se hlásí k ibádíjovské odnoži islámu.  Jsou tam i přívrženci jiných náboženství, kteří smí vyznávat svou víru ve svých kostelech a chrámech. Dalším nejrozšířenějším náboženstvím je hinduismus – ten tam přinesli zahraniční dělníci.

Jak se tedy chovat? Jsem tam na návštěvě a pokud nebudu provokovat, budou se ke mně chovat všichni velmi mile a slušně. Co to znamená? Na plážích by se ženy neměly koupat ani opalovat „nahoře bez“ a neměly by nosit ani tanga typu „2 šňůrky“. Úplně zapomeňte na naturismus – nuda pláže tam nenajdete. Pokud se turista pohybuje po ulici, neměla by mít žena pidikraťasy  a vyzývavé tričko. Muž by měl mít na sobě tričko s krátkými rukávy a kraťasy. Doporučují se večer a do restaurací kalhoty nebo ¾ kalhoty. Žena by měla mít do společnosti zahalená ramena a kolena.

U jídelen visel dress-code ve formě názorných obrázků. Viděl jsem mnoho lidí, kteří to dost okatě porušovali a nikdo jim nic neřekl. Ale neměl jsem z nich dobrý pocit. Ani do křesťanského kostela bych neměl jít v kraťasech a tílku. Jsou prostě určité meze slušnosti, které by měl mít každý v sobě… Nejčastěji to porušovala jedna národnost (ne, Češi ani Slováci to nebyli). Ale ten národ se chová obvykle ve všech destinacích nabubřele, hlučně a „buransky“. Zkušení cestovatelé ví 😊.

O toleranci svědčí také to, že v resortu byly Vánoce doslova na každém kroku. Výzdoba hotelů, obchodů. Slavnostní večeře – buď 24.12 nebo 25.12 – záleží jak ve kterém hotelu. Santaklausovská kapela hrála na pódiu, santové obsluhovali v jídelně,  jezdili po plážích, nazdobené vánoční stromky v hotelích, svítící soby – všechny evropské a americké symboly Vánoc. Co mi trochu vadilo byly vánoční odrhovačky, které pouštěli v jídelně ráno, na oběd i večer asi 4 dny v kuse. Cítil jsem se jako v obchodním centru v Čechách. Jingle bells 100 x jinak….

K té hudbě ještě. Až na ty Vánoce, hraje všude z reproduktorů skrytých v zídkách, pod palmami, v amforách, jemná instrumentální hudba. Západní hudba – blues, smooth-jazz, ambient apod. Takže pokud čekáte že trochu nasajete arabskou kulturu, tak v turistickém resortu opravdu ne.

Co se vůbec nedoporučuje je fotografování ománských žen bez dovolení. Dovolení vám ale většinou nedají (jejich manželé). Za tento přestupek můžete skončit na jednu noc ve vězení. Vězení je však typu hotel Hilton 😊. Jde spíše o tu ostudu. (Vězení se dává i za dopravní přestupky, především za vysokou rychlost a způsobení nehody – ale jak říkám, vězení je luxusní, hotelového typu).

Také není slušné jíst a pít na veřejnosti v době ramadánu. Alkohol se podává pouze v hotelích a jenom v určité „otevírací“ hodiny. Na hotelu se určitě dočtete v příručce kdy se podávat smí a kdy nesmí. Večer je to ale povolené.

Pokud budete dodržovat těchto pár zásad, budete se cítit v Ománu velmi bezpečně a jako vítaný host. Dokonce ani na tržnicích nebaží Ománci po nějakém arabském smlouvání. Spíše dostanete nějakou množstevní slevu nebo dárek, když dobře nakoupíte.

V Ománu je povoleno mnohoženství – max. 4 manželky. Ale i tento zvyk je na ústupu. Stále víc mužů má méně manželek a mladí jenom jednu. Ono je to totiž dost drahé – každá má svůj vlastní dům a hádejte, kdo jej staví 😊. Ale stále potkáte hodně rodin, kdy vepředu kráčí Ománec většinou v bílém rouchu ke kotníkům. Za ním je 2-3 metry mezera a pak jsou 4 zahalené ženy v černém. Tlačí nějaký kočárek nebo vedou nějaké děti a každá má v ruce mobil a kouká do něj. Večer si společně sednou do polstrovaných sedáků na „náměstí“ a bafají šíšy a opět koukají do mobilů.

Zaujalo mne, že Ománec dostane od sultána v 26-ti letech darem pozemek na stavbu domu. Hezký zvyk, který by se mohl praktikovat i v Evropě 😊. Mají také bezplatné zdravotnictví (ale ne pro cizince – takže dobré pojištění je nutné). Pro děti, které se dobře učí mají bezplatné školství a mohou jít na náklady státu studovat do zahraničí. Podmínkou je ale dobrý prospěch. Ano – často jsem měl dojem, že nás předběhli…

Podnebí, aneb kdy do Ománu?

Hlavní turistickou sezonou je období od listopadu do března. My jsme tam byli na Vánoce. Teplota vzduchu se pohybovala od 27°C do 31 °C. V noci klesala teplota na 19°C až 21 °C. Teplota moře byla konstantních 27,8 °C. Většinou tam fouká. Dopoledne od moře a odpoledne od pevniny.

Zajímavé je, že v červenci a v srpnu v jižním Ománu vytrvale a silně prší. Monzuny od Indie se zde zarazí o hory a vyprší se. Z tohoto důvodu je v této době jižní Omán zelený a rozkvetlý a valí se tam rozbouřené řeky. Netrpí nedostatkem vody – spodní voda se stihne doplnit a postačuje jim po celý zbytek roku. Tato doba je takovým svátkem a sjíždí se sem Arabové z celého poloostrova.

Co nakupovat v Ománu?

Mimo běžných „arabských“ cetek, které koupíte i v Egyptě nebo v Dubaji se tam hodně nakupují šály – tzv. pašmíny. Výběr je veliký a cena velmi zajímavá. Co je ale hlavní doménou Ománu, je kadidlo. Je totiž nejkvalitnější na světě a s výjimkou Vatikánu se z Ománu nikam nevyváží. Už před tisíciletími byl tento artikl známý a existovala dokonce i kadidlová stezka, po které vozili kadidlo velbloudi.

V Evropě se prodávají méně kvalitní indické nebo somálské kadidla (i když se někdy vydávají za ománské). To je bělavé až bílé. II. jakost je pak mírně narůžovělá. Používá se jako lék – pije se rozpuštěné ve vodě, cucá se než se rozpustí v ústech a hlavně se s ním vykuřuje. Všechny typy užití jsou údajně velmi zdraví prospěšné. Je antiseptické a přičítají se mu i protinádorové účinky. Každopádně voní podmanivě a velmi rychle se na něj dá vypěstovat (neškodný) návyk.

U nás se dá na internetu pořídit 10 gramů za 120 až 200 Kč a nemáte jistotu, že je pravé. Tam je cena cca 10 x nižší. Také tam z kadidla vyrábí vonné oleje, mýdla, kosmetiku. Kupoval to tam každý.

Kam jet v Ománu?

Cestovky nebo hotely nabízí standardní nabídku fakultativních výletů. Nejsou levné, ale stojí za to. Co ale stihnete za 7 dnů 😊.

V nabídce byla návštěva Salaláhu – prohlídka města, památek, světoznámé obrovské mešity, tržnice. Taková klasika.

Dále byl zajímavý výlet „Šnorchlování s delfíny“. Nemohu posloužit detaily, ale ptal jsem se lidí, kteří se zúčastnili a byli nadšeni. Plavali s delfíny, kteří byli 10 cm od nich. Akorát bylo zakázané se jich dotýkat

My jsme absolvovali výlet do pouště se zajímavými zastávkami a s pozorováním západu slunce z písečných dun. Můžete vyzkoušet i variantu s přespáním v poušti pod hvězdami, s grilováním a kouřením šíšy večer u ohně.

Jeli jsme 5-ti luxusními Toyotami Landcruiser – řidiči byli Ománci. Nejprve se jede cca 130 km po dálnici. Nejdříve se šplhá přes hory a pak se krajina postupně mění z kamenité v písečnou poušť. Dálnice je kvalitní (kam se hrabou naše dálnice) a musí se dávat pozor na velbloudy, kteří se pasou i v dělícím pruhu. Přejet velblouda je velký průšvih.

První zastávku jsme měli na kadidlovníkové plantáži. Je to památka UNESCO a je tam 1200 stromků, což je údajně nejvíce na světě. Rostou v písku a ke každému vede hadička s vodou. 2x ročně je školený personál nařezává nožem a z rány vytéká pryskyřice, která se nechá uschnout a máte kadidlo.

Pak jsme navštívili tzv. „ztracené město“. Bylo to město na kadidlové stezce, ale před staletími se ztratilo. Doslova se propadlo do země. Až v 70-tých letech jej po velkém pátrání našli, dík družicím. Nyní je tam muzeum, ve kterém vám promítnou animovaný film o historii Ománu a pak si prohlédnete vykopávky. Jedná se o kamenné zdi v písku, ale zajímavé je, že vidíte tu propast, do které se propadlo. Oni si totiž pod sebou vytěžili z vápencové oblasti vodu a propadli se do vzniklé dutiny.

Následovala návštěva velbloudí farmy v poušti. Asi 30 tmavých až černých velbloudů – samic a mláďat. Samci byli uvázání opodál – jsou nebezpeční. Starají se o ně samozřejmě cizinci, kteří tam bydlí ve stanu. Mohli jsme ochutnat velbloudí mléko a pohladit si velbloudy. Žádné rajtování na hřbetu zvířat se nekonalo.

Pak už řidiči podhustili gumy svých vozů a vyrazili jsme rychlostí místy 130 km/hod do pouště. Jeli jsme po široké pláni vedle sebe a řidiči si ti vysloveně užívali. (Taky bych si to užíval, ale nepůjčili 😊).  Projížděli jsme po dunách, občas v šílených náklonech, ale měli to pod kontrolou. Na závěr nás vyvezli na asi 30 m vysokou dunu. Dali nám nějakou svačinku, kafe a čaj a mohli jsme se rozutéct po dunách a čekat na západ slunce. Každá dvojice si obsadila svůj kopec písku a koukali jsme do zapadajícího slunce. Zajímavý byl také sešup z duny dolů, ale nemáte kam padnout – jenom do měkkého písku.

Nazpět jsme se vraceli potmě, což také stojí za to. Tolik hvězd u nás neuvidíte – tam je absolutní tma, bez jakéhokoliv světelného smogu.

P.S.

Tak co? Zkusíte Omán? Doporučuji, ale chvátejte.

Obávám se dvou vlivů:

  • Proflákne se to, začnou tam stavět další resorty a naplní se turisty. Omán žije z plynu, ale snaží se o další zdroje příjmů. Už jsem to zažil s jinou destinací a k výrazné změně může dojít za 2 až 3 roky.
  • Druhým vlivem je věk a zdravotní stav pokrokového sultána Kábuse – je mu 76 let a údajně už není na tom zdravotně dobře. Je rozvedený a nemá potomky. Otázkou je, kdo z jeho bratranců to tam převezme a jakým směrem se bude dál rozvoj Ománu ubírat. Možná to nikdo nepozná, možná se opět uzavře, možná se budou prát dva nebo i více potenciálních nástupců…

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.