Komponujeme kompozici – 3. část

Titulní obrázek k článku o kompozici ve fotografii

Dnes bychom uzavřeli miniseriálek o kompozici ve fotografii jeho třetí částí. Všechny 3 články se snaží nabádat začínající fotografy, aby nejprve KOMPONOVALI (v hlavě promýšleli záběr) a až pak EXPONOVALI (mačkali čudlík spouště).

Fotoaparát má spoustu funkcí, které možná nevyužíváte. Je dobré  se s nimi obeznámit. Pokud si přečtete návod, zjistíte, že některé z nich vám dopomohou k lepším fotografiím.

Co ale zlepší vaše fotografie hned (a bezbolestně bez pracného studování technických manuálů)? Kompozice. Neboli uspořádání prvků fotografie (osoby, zvířata, linie, barvy, domy, stromy, řeky, horizont, letadla…) takovým způsobem, který se divákovi bude líbit. I laik často cítí, že s tím záběrem není něco v pořádku. Může za to náš mozek, naše kultura, naše zvyklosti. Fotograf (i zkušenější fotamatér) je schopný rozeznat co je špatně. A ve svých fotografiích se tomu vyhýbá, aby diváka zbytečně nedráždil nebo nenudil.

Poznámka pod čarou – někdy je právě takové dráždění záměrem a kompoziční „chyba“ slouží naopak pro připoutání pozornosti, nebo ozvláštnění fotky – ale může si to dovolit ten, kdo ví co dělá. Pokud ale nejsme avantgardním umělcem, budeme se snažit, aby fotografie byla harmonická, zářila z ní pohoda a soulad všech prvků 😉

A teď to nejlepší – popsali jsme si kompoziční pravidla v článcích  zde a zde. Ale jak již bylo naznačeno i v těchto článcích – pravidla jsou od toho, aby se (rozumně) porušovala. Některá pravidla jdou dokonce proti sobě 😊. Na druhou stranu – zkuste vyvěsit fotku do nějaké internetové „výstavní síně“, kde mají ostatní možnost hodnotit váš záběr. Najde se spousta hnidopichů („fotografů teoretiků“), kteří budou měřit třetiny, úhel horizontu s přesností na úhlové minuty a hledat další „porušení pravidel“ a všechno vám to v komentáři „spočítají“. Nic si z toho nedělejte. Až když zjistíte, že se vaše fotografie nelíbí nikomu (nebo naprosté většině), bude asi něco špatně. Ale pokud máte 120 kladných hodnocení (lajků, srdíček, plusů…) a 3 „odborníci“ rozcupují vaši fotku na cucky, neřešte to a nebuďte smutní, ani naštvaní. To jsou tzv. trollové, které baví prudit lidi. Každý, kdo má blog, je úspěšný, až když objeví svého trolla, který v diskusích prudí. A u internetových fotogalerií je to stejné.

Pokud chcete, přečtěte si dva články o kompozici (odkazy v odstavci výše). Doplnil bych k nim ještě několika kompozičních pravidel a nepravidel:

Oční pravidlo:

Foťte v úrovní očí – člověka nebo zvířete na fotce. Když se chcete pochlubit svou kočkou (myslím tu se 4 nohama) tak si nestoupněte nad ní a nefoťte ji ze svých 180 cm. V záběru budou vaše papuče a dole se bude krčit nějaké klubko srsti. Lehněte si hezky ke kočce na zem a držte objektiv v úrovni jejích očí. Uvidíte ten rozdíl. A stejně to dělejte i s miminem, přítelkyní nebo rybičkou. A až toto pravidlo dostanete do krve, zkuste si pohrát s jeho porušením – nadhled nebo podhled může záběr hezky ozvláštnit. Ale pozor – mění se tvar a výraz obličeje a citové zabarvení! Z podhledu se rádi fotí diktátoři – takový záběr vzbuzuje úctu až strach. Jestli chcete ohromit šéfa, vyfoťte jej z podhledu. A co nadhled? Jemnost, romantika, roztomilé dětičky… Zkuste si ten rozdíl.

Neexistující pravidlo o výšce a šířce:

Na výšku, nebo na šířku – neexistuje pravidlo, podle kterého by se to dalo určit. Záleží na tom, co fotíte. Někdy i vysoký kostel může být lepší na šířku, pokud má zajímavé okolí. Portrét si zkuste na šířku i na výšku a doma si u monitoru vyberte, který formát vám lépe sedí. Co bych ale doporučoval – pokud děláte reportážní záběry mobilem z dovolené – ať už fotografie nebo video – používejte u záběrů pláže, hor, města spíše formát naležato. Na video natáčené na výšku se špatně kouká. Vidíte to i u videí diváků, které pouští v televizi a jsou natočená na výšku – televize vloží do stran vedle videa rozmazanou mlhu. Viděl jsem i videozáběry nádherné pláže u liduprázdného ostrova, kde autorka různě otáčela mobilem – chvíli na výšku, chvíli na šířku a dokonce jej otočila o 180° a záběry byly chvílemi vzhůru nohama.  Měli byste vidět ty hlavy diváků, kterým záběry promítala, jak se kroutili a chvílemi měli tendenci dělat stojku 😊.

Pravidlo o nedodržování pravidel:

A musíme například pravidlo zlatého řezu / třetin dodržovat striktně? Ale kdepak – stačí přibližně. Nemusíte běhat kolem fotografovaného objektu s metrem. Navíc při zpracování (postprocesingu) si můžete ořezem záběr vyladit nebo dorovnat. Mnohé fotoaparáty i mobily umí zobrazit na displeji čáry v 1/3 – svisle i vodorovně. Zapněte si tuto volbu a můžete si pravidla třetin užívat naplno. A ještě jeden dodatek k tomuto pravidlu – očíslujme si průsečíky čar v 1/3 záběru pomyslnými čísly 1-4 (nahoře vlevo bude 1, nahoře vpravo bude 2, dole vpravo bude 4 a dole vlevo bude 3 – v úvodní grafice k článku je to znázorněno). Jednička a čtyřka – používejte, je, když chcete vyjádřit klid, romantiku a harmonii. To jsou takové měkké body. A 2 a 3 jsou tvrdé body – akce, drama, energie, dynamika.

Pravidlo o šetření porušováním pravidel:

Šetřete porušováním pravidel. Zjistíte například, že jeden záběr, při kterém jste porušili pravidlo zlatého řezu se divákům moc líbil. Nemělo by nastat to, že odteď už budete fotit jenom takové fotografie. Stejně tak album plné šikmých (diagonálních) záběrů lidí nebo Eiffelovy věže bude za chvíli diváka nudit. Leonardo da Vinci také nemaloval jenom dívky se záhadným úsměvem 😉.

Pravidlo –  čím méně, tím lépe:

Linie se dají použít správně (vedou oko diváka k hlavnímu objektu), nebo nesprávně – vedou oko diváka směrem od hlavního objektu, nebo ruší. Ano – stromy, sloupy a značky vyrůstající z hlavy člověka nebo i zvířete na snímku vám moc na reputaci nepřidají. To jsou ale ty hrubé chyby. Někdy však linie mohou podvědomě odvádět pozornost tím, kam se sbíhají, kam ubíhají. Každopádně je dobré liniemi v záběru šetřit. V jednoduchosti je síla a krása. Čím méně prvků, tím lépe. Soustřeďte se na hlavní objekt a i když bude na záběru pouze tento samotný objekt, obvykle to není na závadu, ale naopak – je to pro divákovo oko hezčí. Můžeme toho dosáhnout příjemně rozostřeným pozadím, promyšleným nasvícením, nebo jednoduše výběrem prostředí, ve kterém fotíme.

Ilustrativní obrázek k článku o kompozici ve fotografii

Photo by David Hofmann on Unsplash

Dobrý fotograf má všechny záběry krásné, barevně, expozičně i kompozičně vyvážené. Ale řekněme si na rovinu – asi nebudeme 40 minut bádat nad záběrem odřeného blatníku pro pojišťovnu. Pokud však budeme fotit snímky s tím, že se na ně někdo bude dívat:

  • budeme je publikovat na sociálních sítích,
  • budeme je vkládat do fotoknihy, kterou chceme darovat,
  • chceme se pochlubit v internetové fotogalerii,
  • chceme je prodat do fotobanky
  • budou na našich webových stránkách sloužit jako reklama
  • chceme si je doma vložit do rámečku a vystavit …

ve všech těchto případech už budeme záběr dopředu promýšlet, plánovat a myslet trochu jako scénárista, trochu jako režisér a hodně jako kameraman filmu.

 

Jak se dá kompozice natrénovat?

  1. Začněme návštěvou galérii s obrazy starých mistrů. (Opravdu starých – obávám se, že u kubismu nebo supermoderny kompozici často nepochopíte). Staří mistři byli mistry kompozice. Používali metodu zlatého řezu. Proč vlastně? Protože zlatý řez najdete až překvapivě často v anatomii lidí a zvířat i ve stavbě rostlin. Vypadá to, že to je zákon vesmíru, nebo stvořitele (podle toho, v co věříte).
  2. Sleduje díla známých fotografů. Všímejme si jak pracují se světlem, tvarem, kompozicí.  Můžeme chodit na výstavy, můžeme se v knihovně podívat do fotografických publikací a můžeme si je vyhledat na webu. Tak jako hudebník si musí vypěstovat cit pro určitý hudební nástroj (nátisk, úhoz, pohyb smyčcem…), tak se dá vytříbit i cit pro kompozici.
  3. Tajně (pro sebe!) hodnoťte snímky, které vám ukazují známí. Z dovolené nebo ze svatby – to je jedno. Všímejte si, kde podle vás udělali chybu, co vám na záběru vadí. Ale neříkejte jim to, pokud o to nejste požádáni. Netrolte 😊.
  4. Vyrobte si pomůcku – rámeček – a když vás nikdo nevidí (podle nátury i když vás někdo vidí) – koukejte přes rámeček a hledejte nejlepší kompozici pomyslného záběru. Nemusíte ztrácet čas focením a úpravou fotografií, jenom trénujete a tříbíte cit. Když dáte rámeček dál od oka, je to stejné, jako kdybyste záběr ořezali, nebo použili objektiv s delším ohniskem. Je to jednoduchá, ale dost účinná pomůcka.
  5. No a pak se pusťte do focení a trénujte kompozici v praxi. Vyberte si nějaký objekt a zkoušejte různé varianty. Doma v klidu si je prohlídněte a dělejte si rozbor (v hlavě) proč se vám tento záběr líbí víc, než tamten. Jak jste dodrželi, nebo záměrně porušili kompoziční pravidla a zda to je lepší, nebo horší pro výsledek. Pokud si nejste jisti, ukažte různé varianty jiným lidem a pokud jsou ochotni, požádejte je o hodnocení svých pocitů ze snímků, co jim na snímku nesedí, nebo naopak, co je upoutalo a proč.

P.S.

Naučte se vést oko diváka tam, kam chcete vy. To je vrchol kompozičního umění. Pak se stanete mistrem kompozice.

Ještě se staňte mistrem EXPOZICE a vaše fotky budou cool. Ale o tom až v dalších článcích zde na blogu…

P.P.S.

Jo, a nějakou inspiraci můžete načerpat i na této nástěnce na Pinterestu.

Pokud vám slovo Pinterest nic neříká a chtěli byste to změnit, čtěte článek zde

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *