Začněte s vodovkami

Grafike k úvodnímu článku seriálu Malujeme akvarelem

Tento blog má mimo jiné za úkol inspirovat. K návratu k našim „starým“ koníčkům a zálibám, nebo k odvaze pustit se do úplně nových věcí. Třeba do malování.

Bronya je malířka – dá se říct samouk. Maluje akvarelem (vodové barvy) nádherné květiny. Tady je malá ukázka:

Bílé pivoňky - akvarel (Bronya)

Bronya: Bílé dřevité pivoňky (akvarel)

A tady je její příběh. Ve svém prvním příspěvku nás seznámí se svou cestou k malířskému – chtěl jsem napsat plátnu, ale akvarel se maluje na papír – papíru. Doufám, že vás bude svým příběhem inspirovat k tomu, abyste se nebáli a začali sami tvořit. Sochat, svařovat skulptury ze starého železa, vyřezávat ze dřeva, lepit mozaiky ze starých dlaždiček, malovat…

V dalších pokračováních nás provede Bronya technikou akvarelu. Teď už vás ale nechám číst její příběh….

 

Žít po práci.

Ale jak, když máte dojem, že jste nenahraditelní a nezastupitelní? Odkládala jsem své koníčky a zájmy na dobu „až“: Až budu mít čas, až budu mít příležitost, až budu mít peníze. A druhým jsem tak trochu záviděla, když si ten čas dokázali udělat a uměli své  příležitosti využít. Vzpomínala jsem na doby dřívější a bylo mi to trochu líto, že už nemůžu být malá.

 

Jako dítě jsem s rodiči, kteří pořádali zájezdy pro učitele, projela celou naši vlast včetně Slovenska. S tátou jsme na polích, v lomech a pískovnách sbírali nerosty a nacházeli opravdu krásné kousky, které nám v zápětí mamka zase vyhazovala. Přinesla jsem si domů živou žluvu a kalouse ušatého a pěstovala jsem tajně v květináčích rodičů všechno, co se dalo. Také jsem trávila hodně času v lese, na zahradě a v Arboretu v Novém Dvoře a protože taťka je biolog, tak mě už odmalička při procházkách bombardoval nejenom českými, ale i latinskými názvy a různými zajímavostmi ze světa rostlin. Díky němu jsem si všímala tvarů okvětních lístků, pylových tyčinek, semeníků i odstínů barev.

 

A když byly moje děti malé, taky jsem si to s nimi užívala: Hodně jsme četli, chodili do lesa, jezdili na výlety, sbírali bylinky, kreslili a malovali, zpívali a hráli si. Pak ale vyrostly a já si myslela, že se teď musím více než naplno věnovat práci, že to je má povinnost. Děti, už dospělé, pokračovaly v tom, co jsme společně doma začali – stále si hrály a hrají, sportují, čtou, hodně cestují a když jsem si jednou posteskla, že bych taky ráda cestovala, slyšela jsem odpověď: „A proč ne?“ A nezůstalo jen u slov. Díky nim jsem se dostala na různá místa ve světě: Mohla jsem spát s nomády ve stanech na poušti, pochutnávat si na čerstvých plackách s olivovým olejem na horách v pohoří Atlas, trávit čas s lidmi a hlavně dětmi v rovníkové Africe, projít křížem krážem londýnské parky a kochat se rozkvetlými růžemi, poznávat krásy Granady i Nového Zélandu. Kde by mě napadlo, že budu moci něco takového prožívat?

 

Na každé takové cestě byli ve středu mého zájmu lidé – a pak rostliny. Ochutnávám různé, pro mě dosud neznámé, druhy ovoce a  zeleniny i jídla z nich připravená a miluji vůně květin. A protože se také ráda učím, musím si nějak poznamenat to, co všechno jsem viděla. Jsou tři možnosti: deník, fotografie a kresba nebo malba. A všechny tři možnosti naplno využívám.
Když šel taťka do důchodu, tak začal více kreslit a malovat a mohla jsem sledovat, jak se každým dnem zlepšuje. Sama jsem, přestože malování miluji, měla štětec nebo pastelky v ruce, jen když jsem potřebovala něco vytvořit.

 

Když jsem pomáhala ve vesnici Chekereni pod horou Kilimanžáro ve škole, kde nebyly učební pomůcky, malovala jsem a učila učitele i žáky dělat výukové plakáty. To jsem si tenkrát opravdu užívala. A pak jsem se vrátila a zase nebylo na tvoření moc času – nebo spíše jsem si stále myslela, že práce je důležitější než malování.

 

Až  se mi na přelomu roku 2016 a 2017 vrátila stará borelióza a díky tomu, že ji naše paní doktorka podcenila, jsem se dostala do stavu, že jsem musela začít přehodnocovat své priority. Moc mi tenkrát pomáhalo, když jsem vytáhla tužku a začala znovu kreslit. Průpravu mám. Chodila jsem s různě dlouhými přestávkami od 5 let do výtvarné školy k manželům Kačírkovým, pak jsem studovala obor učitelství 1. stupně se zaměřením na výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Ostravě a doma jsem viděla taťku malovat pomůcky do přírodovědy, panely na naučné stezky, kalendáře, dopisnice nebo různé brožury a napodobovala ho.

Photo by Roman Kraft on Unsplash

Photo by Roman Kraft on Unsplash

A teď, čím více jsem kreslila, tím více mě to těšilo. I to, že za mým snažením něco zůstalo a mohla jsem obrázek dát dále těm, kteří o to stáli. Ve svém experimentování jsem se pustila ještě dále – začala jsem malovat akvarelovými barvami – a co jiného, než zase květiny. Nejdříve jsem s tím hodně zápasila. Štětec mě neposlouchal, barvy se mi nechtěly rozpíjet. Zkoušela jsem to zas a znovu různými způsoby. Když jsem se taťky zeptala, jak na to, dostala jsem jeho typickou odpověď: „Na to musíš přijít sama.“

 

Tak jsem se do malování s vervou pustila. Hledala jsem v knížkách a na internetu, procházela prodejny s obrazy i různé webové stránky, učila se od přátel a z knižních ilustrací. Věděla jsem jedno:  Chci malovat realistické obrazy květin zalité sluncem. To je moje vize, můj sen a věřím, že se mi to jednou podaří.

 

Když jsem byla nemocná, měla jsem na malování mnohem více času. Teď si ten čas hledám a dělám si ho. Plánuji si svůj život zařídit tak, abych mohla více malovat. Chci dělat obrázky lidem radost a také ukazovat, jak je příroda nádherně a dokonale stvořená. Všimla jsem si totiž, že když si lidé a hlavně děti, prohlížejí moje namalované květiny prohlížejí, pak si více všímají, jak jsou skutečné květiny nádherné. Z toho mám velkou radost. A také miluji podporovat druhé v kreslení a malování na jejich cestě od: „To asi nezvládnu,“ až po: „Ono se mi to povedlo!“ Z obrázků druhých mívám ještě větší radost než z těch svých.

 

Před rokem, během letních vánočních prázdnin na Novém Zélandu, jsem prošla dalším posunem: Kochala jsem se tam krásami květin v botanických zahradách a malovala je akvarelovými pastelkami, které jsem dostala na cestu od taťky. Obrázky jsem pak dávala lidem, u kterých jsem bydlela nebo se kterými jsem se seznámila. Jejich první reakce na ně byla většinou slova: „Ty jsi umělkyně?“ „Ale ne, to já si jen tak kreslím“, odpovídala jsem. A procházela jsem galerie, kterých tam bylo v každém městě bezpočet a žasla nad tím jaký mají místní lidé vztah ke svým umělcům, jak je dokážou v jejich tvoření podporovat.

 

Když jsem pak jela zpět domů, dcera mi v Londýně nabalila malířský stojan, který jsem dostala od našeho známého Andyho. Nesla jsem ho přes letištní halu, když ke mně přišla paní a oslovila mě stejnými slovy, která jsem v předchozím měsíci tolikrát slyšela: „Ty jsi umělkyně?“ Hlavou mi proběhlo: Jak mám odpovědět? Nemohu říci ano, to bych byla moc nafoukaná – ale ani nemohu říci ne – to by bylo zase nefér vůči Andymu, který do mě vložil svou důvěru, že jeho stojan bude využitý a v dobrých rukou. „Ano, jsem,“ odpověděla jsem s chvěním a něco se ve mně zlomilo. Měla jsem z toho obrovskou radost. Zrovna jsem se našla.

 

Vím, k dokonalosti mám hodně hodně daleko. Ale jsem umělkyně, která chce tvořit a růst a učit se od těch nejlepších realistických malířů květin, které zná. To, co se naučím, budu ráda předávat dál. Malování mi opravdu přináší radost. Na něj si pravidelně oddělím čas a naplno ho využiji. Vím, že ten čas není časem ztraceným – načerpám při něm spoustu nových sil a energie. Miluji malovat květiny.

 

Pokud chcete, přidejte se ke mně do fb skupiny Malujeme květiny akvarelem. Můžeme se tam společně inspirovat, podporovat a růst.

 

 

Tolik Bronya. Příště se bude věnovat základům techniky malby akvarelem.

 

Malování je jednou z možností, jak se dostat z vyhoření, únavového syndromu či nemoci. Princip je jednoduchý – všichni přetěžujeme levou – pracovní – polovinu mozku. Zaměstnáme-li i pravou – tvořivou – hemisféru, vytvoříme rovnováhu, která má blahodárný účinek.

 

P.S.

Nebojte se. Zkuste to.

 

 

Tagy:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Kategorie
  • Nejnovější příspěvky
  • Info o dění na blogu na Váš email